Mraky

Dalším z řady úspěšných lovců je pan James Kelly Johnson, který v druhém kole hravě zvládl ulovit bobříka veršů. -*- Mraky plynou, mraky jdou, do daleka putují, větry kruté zadují, temnou, temnou dálavou V bílém tichu zimy. V zlaté záři léta. Mrak za mrakem vzlétá. Věčný poutník s nimi. Věčnost sama, konce čas. V bílém tichu zimy, buďme mezi svými, zní poutníkův hlas Podzimu červeň krvavá. Zimy ticho bílé. Poutník usmívá se mile, zpoza mraků...

Bolest nekonečná

Bobříka veršů zdárně ulovil další z autorů skrytých za maskou. -*- Byla jedna dívka smutná, ta milovala vše kolem, a tak trápila se bolem, znaje jak zármutek chutná. Toužila být nespoutaná, tak kryla bol smíchem, někdy bolestným tichem, jak k mlčení upoutaná. V tom spatřila jasné světlo, rozběhla se k němu, cítila tu změnu, chvíli ji radostí hnětlo. Pak jako když utne, to světlo zhaslo, nadšení vyhaslo, zůstaly slzy...

Energie na rozdávání

Minulé kolo jsme si odpočinuli a načerpali dostatek sil, abychom ve společnosti slečny Mayi Prinz a bobříka toulavých bot vyrazili za novým dobrodružstvím. -*- „Apa yang kamu lakukan di sini sendirian, sayang?“ Tázavě jsem naklonila hlavu ke straně. Indonéštině jsem nerozuměla, stěží jsem dokázala vyslovit pár základních slovíček, takže celá věta mířená na mou osobu byla nad mé síly. Většina místních to očekávala a snažila se na mě mluvit lámanou angličtinou, ale tenhle muž, podle pachu, který se od něj linul, už aspoň tři čtyři dny nemytý, tak ohleduplný nebyl. Stát se tohle někde jinde, asi bych se ho zkusila anglicky zeptat, co to řekl. Ale já stála v uzounké uličce, kde byla tma a odpadky a nepořádek. Stejně se mě neptal na něco, na co bych chtěla odpovídat....

Ironie hvězd

Nejkrásnější příběhy píše život sám. Bobřík velkých citů byl doslova unesen příběhem, který mu vyprávěl Cinex Star. Přečtěte si i vy, jak nalezl svoji lásku a zavzpomínejte na vaše první setkání s milovanou osobou. -*- Na obloze září miliardy hvězd, které protíná mléčná dráha, která vypadá jak závodní okruh. Měsíc prosvěcuje ten jediný malý mráček ve středu té tmy. Odražené sluneční paprsky dopadají na povrch měsíce a odráží se směrem přímo do mých očí. Kolem mě jsou jen temné stromy, které nedostaly tu možnost napít se měsíční záře. Sluchátka v uších, jediná opuštěná lavička ve středu hlubokého lesa a hlava plná jen a jen jí. V hlavě tolik otázek jako hvězd na obloze jen na to jediný téma. My, já a ona, nikdo jiný. Jak jen tak sedím a vnímám tu dojemnou písničku...

O magické řasokouli

Vzpomínáte na dětství, kdy jste nedokázali usnout bez nové pohádky? Pojďte si s tajemným autorem a bobříkem spánku zavzpomínat a užijte si pohádku o magické řasokouli. -*- Za sedmero horami a sedmero řekami se nalézal malý zapadlý krámek s chovatelskými potřeby. Tento obchůdek byl plný všelijakých malých i velkých stvoření, jejichž řev se rozléhal po celé místnosti. Přesto se zde našlo i tiché místo, které vyplňovalo malé akvárium. V tomto vodním království ohraničeném skleněnou zdí žila hrdinka našeho dnešního příběhu – malá rozkošná řasokoule. Málokdo to ví, ale řasokoule nejsou jen pouhé zelené chlupaté kuličky z řas. Jsou to ve skutečnosti magická stvoření schopná splnit svým majitelům jakékoliv přání. Je to jejich životní poslání, které musí být naplněno....

Spím či bdím

Bobříka strachu v třetím kole ulovila slečna Bibi Anne. Jak název napovídá – šlo zřejmě o sen. Nebo ne? -*- Ráno se probouzím. Budík zvoní jako obvykle v pět hodin. Se slovy, která tento papír nesnese, se potácím do obývacího pokoje. Už podvědomě slyším rachot mlýnku, cítím vůni čerstvé kávy a těším se na ranní souboj ve Sklepení. Něco mi tu ale nesedí. Kde je štěnda Jasmí? Každé ráno se zjeví nečekána nezvána u mých nohou a tlapkou mne vyzývá k ranní procházce. Dnes ale nic! Jen z boudičky slyším neznámé zvuky. Kňučení a mlaskání a polykání. Jdu se podívat a ejhle. Jasmí vidím ve vícero podobách. Má štěňátka! Jen se ale na jedno podívám, ozve se cink a štěně se rozdvojí. Protřu si oči, ale tím nechtíc přehlédnu celou smečku. Cink, a pejsků je víc. Zamžikám...