Den blbec
Každého sem tam potká den blbec. Po čase se ale takovému dnu lze i zasmát. Tohoto bobříka smíchu ulovila Mia Whitebear. -*- Ulomil se mi kousek zubu. Ne, to není k smíchu. To je spíš k pláči. Dobrou čtvrt hodinu stojím před zrcadlem s vytřeštěnýma očima. Dalších deset minut si do dutiny ústní svítím baterkou a snažím se namluvit, že se mi to jenom zdálo. Nezdálo. Tohle se mi teď vůbec nehodí! Začíná školní rok, ve sborovně je nás poskrovnu a moje cesta k zubaři do jiného kraje zabere skoro celé dopoledne. To se ředitelce zamlouvat nebude… V noci špatně spím. Děsí mě sny v podobě zubaře v podivném bílém munduru, který spíš připomíná strašidlo než člověka, který mě zbaví problému. Opřená o sklo doháním...
Těžké začátky
Začátky většinou bývají těžké. Ale když se za čas ohlédnete zpátky, dokážete se nad nimi i zasmát. Právě takový příběh pro bobříka smíchu sepsala slečna Indris Elwinor. -*- Johana si naposledy zkontrolovala, že má připravené všechny věci a vyrazila. Byl už nejvyšší čas. Za žádnou cenu nechtěla přijít první den na praxi pozdě. Na tento den se těšila již od okamžiku, kdy jako vyplašená patnáctiletá žačka poprvé prošla branou zdravotní školy. A nyní, po dvou letech studia mohla poprvé zamířit na dětské oddělení. Na to se těšila ze všech nejvíc. Měla děti ráda, líbila se jí jejich nevinnost a bezprostřednost. Jak se pomalu blížila k bráně pavilonu dětské chirurgie, začalo jí být trochu úzko. Co když zase něco pokazím? Musela si totiž přiznat, že má tak trochu talent...
Smutné slunce
Pojďte si přečíst s bobříkem ponaučení příběh, který pro něj sepsala slečna Vilja Carrie Dechant. -*- Jednou, už je tomu hodně dávno, začalo být slunce na nebi smutné. Zdálo se mu, že už ho netěší putovat den co den po nebi, svítit a shlížet na svět tam dole. Každé ráno pro něj bylo stále těžší se donutit vyhoupnout nad obzor, cestovalo po nebi rychleji a stále častěji oblohu zatahovalo dešťovými mraky, aby si zakrylo výhled. Zvířátka si velmi rychle začala všímat, že stále častěji prší, je chladněji, noci se prodlužují a dny rychleji utíkají. Jedno po druhém je zachvacovaly obavy a nejistota, protože nic podobného se nikdy dříve nestalo. Do té doby totiž byly všechny dny stejné, občas pršelo, aby se svět hezky zalil a zeleň mohla růst, ale jiné rozdíly mezi dny...
Zuby
Bojíte se rádi? Bobřík strachu chycený Nebelbrachem je opravdu horor!!! Večerní sluníčko obarvovalo hladinu tůňky, ve které si plaval Nejmladší. Jeho rodiče byli velmi majetní bobři, jejich hrad jim záviděli široko daleko. Otec kdysi odmítl bydlet jen tak v zemi, v noře jako nějaký králík, a tak pokácel několik stromů, vybudoval obydlí, vytvořil mohutnou hráz, aby zatopil vchod a všichni byli v bezpečí. „Kde zase jsi,“ zavolala na něj maminka, „jako bys nevěděl, že se ve dne spí! Pojď domů, připravila jsem jídlo.“ Nejmladší udělal ještě několik temp a odplaval na večeři. „Bába mojí báby vyprávěla,“ vzpomínala maminka, „že kdysi se nám nežilo tak dobře jako teď. Naším úhlavním nepřítelem byli lidé.“ „Co se jim na nás nelíbilo?“...
Bobří slib
Bobřík spánku si toto kolo opravdu užíval. Další krásnou pohádku, po které zaplul do říše snové, pro něj sepsal pan Connor Ian McBrownnies. -*- Za sedmero řekami a sedmero loukami žil byl jeden bobří král Lyšoun. Ten měl chrabrého syna bobra Lojzíka a překrásnou dceru Lidušku. Se svou ženou a vznešenými dětmi žili poklidný život na zámku v Bobřínově. Celé dlouhé dny si bobříci spolu hráli, král spravedlivě vládl a matka bobřice si užívala čajové dýchánky s ostatními šlechetnými bobřicemi. Vše klapalo až do doby, kdy se bobři z rodu Prabobřínu rozhodli zabrat území krále Lyšouna. Král byl z celé situace nešťastný. Měl strach o svou zem a hlavně o svou rodinu. Proto se rozhodl navštívit tajemného starého bobra, který dokáže dělat divy. Král Lyšoun se rozhodl potají...
Bobří tlapky stokrát jinak
Byť by se mohlo zdát, že už byl bobřík sta chvil uloven všemi autory, zdání může klamat. Slečna Petromila Nivalis si svého bobříka sta chvil ulovila až v kole pátém. -*- Ve sněhu stopy bobří. Tlapičky vmáčknuté do nadýchané bílé peřiny. Zasněžený bobří ráj. Bobří stopy, stopy pracovitosti, vzájemné soudržnosti a zubatých úsměvů. Vzpomínají: Jaro voní. Dvě čerstvě narozená bobří mláďata, tulí se k sobě, tlapičky růžové, sotva narozené. Heboučké, neposkvrněné. První nesmělé krůčky kolem sněženek, nechtěně zašlápla petrklíč. První objevování světa. Tolik lákadel a zvědavosti. V létě již běhají kolem řeky, tlapky kopírují oblé kameny, vesele dovádějí ve vodě, zanechávají své nezaměnitelné otisky. Punc bobříka v každé kapce. V listí bobří tlapky se neztratí. Ve...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
