Cizinec
Anonymní účastník v druhém kole ulovil bobříka sta chvil a to rovnou ve formě double drabble. -*- Prudký vítr mi bičuje tváře a sněhové vločky se snášejí z nebe tak prudce, že nevidím ani na krok. Promrzlé ruce mám zastrčené do kapes a kolem krku pevně uvázanou šálu, je to však k ničemu. Zimy zde bývají obzvláště kruté, říkali mi místní, když jsem se sem před několika týdny přistěhoval a v zájmu dobrých sousedských vztahů se vydal navštívit nejbližší statky. Tváře jim zdobily široké, nepříliš upřímné úsměvy, a v očích se jim zvláštně lesklo. Nedělal jsem si z toho velkou hlavu. Byl jsem pro ně jen hloupý měšťák, kterému se zachtělo utéci ze shonu velkoměsta a začít poustevničit. Nepatřil jsem mezi ně, pohlíželi na mě jako na cizince, v horším případě na...
Vzpomínky na zimu
Posledním lovcem prvního kola je slečna Cesmína Hardy, která úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Za okny poletovaly sněhové vločky a krajina se halila do bílého hávu. Kluci se navzájem koulovali narychlo dělanými sněhovými koulemi a děvčata zkoušela bruslit na zamrzlém rybníku. Všechny se toužily stát slavnými krasobruslařkami, ale zatím se stěží udržela na nohou. Pes běhal okolo a chtěl si hrát, ale děti se radovaly z čerstvě napadaného sněhu. K večeru se přesunuly na kopec a sjížděly jej, jak se jen dalo. Někdo měl sáňky, jiný zkoušel tatínkovu lopatu a někteří chlapci jezdili na kabátech. Všechny děti byly mokré, ale šťastné. Pak už běžely domů. Ano, přesně takové vzpomínky mám na zimu z...
Sněhuláci šťastní i vyděšení
I slečna Klotylda Malíková se dala do lovu bobříka sta chvil. -*- „No tak, Eli, pojď už domů,“ ozval se krajinou hlas. „Nesmíš zůstat venku, když padne tma!“ Vždyť už skoro jdu, chtělo se jí zavolat, neřekla ale nic. Příliš se zaměstnávala úpravou úsměvu na tváři svého nového sněhuláka. Nebylo to tak dlouho, kdy se nedaleko objevil sněhulák se strašně vyděšeným výrazem. Eli netušila, kdo ho postavil nebo proč mu dal takový výraz, navíc maminka vůbec nechtěla, aby k němu chodila blíž. Tak se Eli alespoň rozhodla, že ona bude své sněhuláky stavět patřičně šťastné a spokojené. Proto si teď dávala s doladěním úsměvu tak záležet. Jak už to bývá, když se někdo opravdu zabere do svého úkolu, snadno přestane sledovat svět okolo. Bohužel i tehdy, když je v tom světě tma...
Zatoulaný
Poslední z řady tajných lovců, jehož identitu budeme strážit, se rozhodl ulovit jako prvního bobříka sta chvil. -*- Bylo bílé pochmurné ráno a za okny poletovaly sněhové vločky. S nechutí vstala z vyhřáté postele a postavila vodu na čaj. Povzdechla si. Už to bylo několik dní, co odešel. Přesto jako každé ráno nalila mléko do připravené mističky a položila ji na zem. Mezitím si utřela slzu, která jí stékala po tváři. Copak asi dělá? A proč vlastně odešel? Hlavou se jí honila spousta myšlenek. Oblékla si svůj kabát a vykročila směrem do sněhové vánice. Ve stejném okamžiku se ozvalo zamňoukání. Přece ses vrátil! U dveří se choulila zmrzlá chlupatá kulička. Usmála se a láskyplně jej vzala do...
O sněhové vločce
Bobřík sta chvil se poslední den lovu nezastavil a jeho dalším úspěšným lovcem se stal pan James Kelly Johnson. -*- Stříbrné sněhové vločky se pomalu snáší z oblohy. Pokrývají krajinu nádherným bílým kobercem, vrstvou třpytící se jako brilianty. Rodí se vysoko nad zemí uprostřed zimních oblaků a pak se snáší k zemi. A přesně tak se zrodila i naše Vločka. Slétla z oblaků a pohlédla na pohádkovou bílou krajinu pod sebou. Zaradovala se a plná radosti se začala točit v elegantních piruetách dolů k zemi. Prolétala kolem ostatních vloček a uctivě je zdravila, točily se jedna vedle druhé a ve společném tanci slétaly nad koruny stromů a pak dolů k zemi, kde se v něžném dopadu připojily ke svým družkám na zemi. Mezitím se na nebi nad nimi zrodila další, tak trochu...
Vůně perníčků
Další z lovců bobříka sta chvil je i pan Connor Ian McBrownnies. -*- Cukroví, sladká část Vánoc. Perníčky se pečou skoro v každé domácnosti, ale shodou okolností, se nedostanou ke všem. Elena vytáhla poslední várku perníčků z trouby a chystala je odložit na tác, když v tom byla vyrušena. Tác jí vyklouzl a perníčky dopadly na zem. Manžel Elenu udeřil a přikázal jí je posbírat. Elena klekla a vše naskládala na tác. V tom dorazila další rána, kopanec do břicha. Nedokázala déle trpět, vše má své hranice. Popadla hrnec a tyrana udeřila. Rychle se postavila, popadla perníčky a vydala se ve svém domácím úboru vstříc kruté zimě. Brodila se sněhem, bylo jí jedno, kam cesta vede. Pořád se otáčela, měla strach, přitáhne ji manžel domů? Ne, tentokrát ji nechal, čeká, že se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
