Sněhuláci šťastní i vyděšení

I slečna Klotylda Malíková se dala do lovu bobříka sta chvil. -*- „No tak, Eli, pojď už domů,“ ozval se krajinou hlas. „Nesmíš zůstat venku, když padne tma!“ Vždyť už skoro jdu, chtělo se jí zavolat, neřekla ale nic. Příliš se zaměstnávala úpravou úsměvu na tváři svého nového sněhuláka. Nebylo to tak dlouho, kdy se nedaleko objevil sněhulák se strašně vyděšeným výrazem. Eli netušila, kdo ho postavil nebo proč mu dal takový výraz, navíc maminka vůbec nechtěla, aby k němu chodila blíž. Tak se Eli alespoň rozhodla, že ona bude své sněhuláky stavět patřičně šťastné a spokojené. Proto si teď dávala s doladěním úsměvu tak záležet. Jak už to bývá, když se někdo opravdu zabere do svého úkolu, snadno přestane sledovat svět okolo. Bohužel i tehdy, když je v tom světě tma...

Zatoulaný

Poslední z řady tajných lovců, jehož identitu budeme strážit, se rozhodl ulovit jako prvního bobříka sta chvil. -*- Bylo bílé pochmurné ráno a za okny poletovaly sněhové vločky. S nechutí vstala z vyhřáté postele a postavila vodu na čaj. Povzdechla si. Už to bylo několik dní, co odešel. Přesto jako každé ráno nalila mléko do připravené mističky a položila ji na zem. Mezitím si utřela slzu, která jí stékala po tváři. Copak asi dělá? A proč vlastně odešel? Hlavou se jí honila spousta myšlenek. Oblékla si svůj kabát a vykročila směrem do sněhové vánice. Ve stejném okamžiku se ozvalo zamňoukání. Přece ses vrátil! U dveří se choulila zmrzlá chlupatá kulička. Usmála se a láskyplně jej vzala do...

O sněhové vločce

Bobřík sta chvil se poslední den lovu nezastavil a jeho dalším úspěšným lovcem se stal pan James Kelly Johnson.   -*- Stříbrné sněhové vločky se pomalu snáší z oblohy. Pokrývají krajinu nádherným bílým kobercem, vrstvou třpytící se jako brilianty. Rodí se vysoko nad zemí uprostřed zimních oblaků a pak se snáší k zemi. A přesně tak se zrodila i naše Vločka. Slétla z oblaků a pohlédla na pohádkovou bílou krajinu pod sebou. Zaradovala se a plná radosti se začala točit v elegantních piruetách dolů k zemi. Prolétala kolem ostatních vloček a uctivě je zdravila, točily se jedna vedle druhé a ve společném tanci slétaly nad koruny stromů a pak dolů k zemi, kde se v něžném dopadu připojily ke svým družkám na zemi. Mezitím se na nebi nad nimi zrodila další, tak trochu...

Vůně perníčků

Další z lovců bobříka sta chvil je i pan Connor Ian McBrownnies. -*- Cukroví, sladká část Vánoc. Perníčky se pečou skoro v každé domácnosti, ale shodou okolností, se nedostanou ke všem. Elena vytáhla poslední várku perníčků z trouby a chystala je odložit na tác, když v tom byla vyrušena. Tác jí vyklouzl a perníčky dopadly na zem. Manžel Elenu udeřil a přikázal jí je posbírat. Elena klekla a vše naskládala na tác. V tom dorazila další rána, kopanec do břicha. Nedokázala déle trpět, vše má své hranice. Popadla hrnec a tyrana udeřila. Rychle se postavila, popadla perníčky a vydala se ve svém domácím úboru vstříc kruté zimě. Brodila se sněhem, bylo jí jedno, kam cesta vede. Pořád se otáčela, měla strach, přitáhne ji manžel domů? Ne, tentokrát ji nechal, čeká, že se...

Krása

Dalším z lovců, kteří se rozhodli pro ulovení bobříka sta chvil je slečna Amaltheia Capella Moonlight. -*- Kvap! Kvap! V diaľke počula spev. Pomaly sa k nej približoval snehuliak, ktorý si pospevoval chytľavú melódiu. Na ten nákazlivý úsmev nikdy nezabudne. „Čo tá dobrá nálada?“ Len ukázal na oblohu a ona si cez chudé konáriky obzrela slnko. Kvap! Kvap! „Nádhera!“ zvolal a už ňou krútil držiac ju za konáre. „Nádhera,“ zopakovala a úsmev sa jej rozšíril. „Ale..“ „Čššš! Krása!“ ukázal aj na malé biele snežienky. Kvap! Kvap! Na chvíľu sa usmiala, rýchlo sa ale zase zamračila. „A čo my?“ Kvap! Kvap! „Na kráse je najkrajšia jej pominuteľnosť!“ po chvíľke sa jeho...

Až přijde první sníh

Bobřík sta chvil nemá v prvním kole ani chvilku klidu a je loven jedním účastníkem za druhým. K dalším úspěšným lovcům se může řadit i slečna Gita Hrdličková. „Vrátím se, až přijde první sníh,“ řekl mi. Odešel a od té doby stále čekám. Už kolik zim mezitím proběhlo, ale já pořád ještě neztrácím naději a věřím, že se opravdu setkáme. Až přijde ten pravý rok, vždyť tady sněží pravidelně každou zimu. Bylo mi jasné už tenkrát, že se vydává na dlouhou cestu s nejistým koncem. Někdy mne přepadnou černé myšlenky a pomalu ztrácím naději, jindy ale jinovatka pokryje trávník a já už hledívám k obloze, jak se kupí mračna. Mohlo by to vyjít tentokrát. První letošní sněhové vločky putují k zemi jako pápěří a on… On...