Vůně perníčků

Další z lovců bobříka sta chvil je i pan Connor Ian McBrownnies. -*- Cukroví, sladká část Vánoc. Perníčky se pečou skoro v každé domácnosti, ale shodou okolností, se nedostanou ke všem. Elena vytáhla poslední várku perníčků z trouby a chystala je odložit na tác, když v tom byla vyrušena. Tác jí vyklouzl a perníčky dopadly na zem. Manžel Elenu udeřil a přikázal jí je posbírat. Elena klekla a vše naskládala na tác. V tom dorazila další rána, kopanec do břicha. Nedokázala déle trpět, vše má své hranice. Popadla hrnec a tyrana udeřila. Rychle se postavila, popadla perníčky a vydala se ve svém domácím úboru vstříc kruté zimě. Brodila se sněhem, bylo jí jedno, kam cesta vede. Pořád se otáčela, měla strach, přitáhne ji manžel domů? Ne, tentokrát ji nechal, čeká, že se...

Krása

Dalším z lovců, kteří se rozhodli pro ulovení bobříka sta chvil je slečna Amaltheia Capella Moonlight. -*- Kvap! Kvap! V diaľke počula spev. Pomaly sa k nej približoval snehuliak, ktorý si pospevoval chytľavú melódiu. Na ten nákazlivý úsmev nikdy nezabudne. „Čo tá dobrá nálada?“ Len ukázal na oblohu a ona si cez chudé konáriky obzrela slnko. Kvap! Kvap! „Nádhera!“ zvolal a už ňou krútil držiac ju za konáre. „Nádhera,“ zopakovala a úsmev sa jej rozšíril. „Ale..“ „Čššš! Krása!“ ukázal aj na malé biele snežienky. Kvap! Kvap! Na chvíľu sa usmiala, rýchlo sa ale zase zamračila. „A čo my?“ Kvap! Kvap! „Na kráse je najkrajšia jej pominuteľnosť!“ po chvíľke sa jeho...

Až přijde první sníh

Bobřík sta chvil nemá v prvním kole ani chvilku klidu a je loven jedním účastníkem za druhým. K dalším úspěšným lovcům se může řadit i slečna Gita Hrdličková. „Vrátím se, až přijde první sníh,“ řekl mi. Odešel a od té doby stále čekám. Už kolik zim mezitím proběhlo, ale já pořád ještě neztrácím naději a věřím, že se opravdu setkáme. Až přijde ten pravý rok, vždyť tady sněží pravidelně každou zimu. Bylo mi jasné už tenkrát, že se vydává na dlouhou cestu s nejistým koncem. Někdy mne přepadnou černé myšlenky a pomalu ztrácím naději, jindy ale jinovatka pokryje trávník a já už hledívám k obloze, jak se kupí mračna. Mohlo by to vyjít tentokrát. První letošní sněhové vločky putují k zemi jako pápěří a on… On...

Když za to nestojí

Anonymních účastníků se schází stále víc. Čtvrtý tajemný lovec se rozhodl ulovit bobříka sta chvil a my mu gratulujeme k úspěšnému ulovení. Zachumlala se do své šály a rozhlédla se kolem. Nepřicházel. Mrazivý pocit z nastalého počasí umocňoval pocit vnitřní, který ji přepadal. Studené vločky dopadaly na její obličej a ona pátrala očima mezi průchozími po známém obličeji. Když se ani po půl hodině neukázal, zklamaně se vydala do kavárny uvnitř haly. Posadila se ke stolu a rozplakala se. Nikdy by ji nenapadlo, že ji tak zraní. Všiml si ji jiný muž, který seděl u vedlejšího stolu. Chvíli ji sledoval, až ji nabídl kapesníček. S vděkem bílou látku přijala a pořádně zatroubila. Načež se oba rozesmáli. A svatba? Byla přece...

Pak napad’ sníh…

A máme tu dalšího uloveného bobříka sta chvil. Slečna Keša z Borové si jej dokázala získat svým double drabble. A vzhledem k tomu, že se v drabble prohání postavě nevhodné myšlenky, doporučujeme čtení pro čtenáře starší dvanácti let. Jemné vločky prvního letošního sněhu se usadily na zbytcích březového listí a na řasách. Čekaly na sebemenší závan větru či mrknutí, aby mohly pokračovat ve své cestě k zemi. Chlad zalézal pod nehty, útočil na nos, tváře, dobýval se za límec vojenského kabátce. Ještě chvíli a začne se stmívat. V tuto roční dobu to je vždycky tak. Denní světlo a pak najednou zhasnou. ‚Tak vylez, ty hajzle,‘ prolétlo jí hlavou snad posté. Jako by ji slyšel, vylezl ze zahrabaného hnízda německý voják. Ostražitě se rozhlédl....

Slunovrat

V prvním kole velmi oblíbeného bobříka sta slov si ulovila i slečna Charlie Ann Whitaker. Den, kdy nejvíce je na světě temnoty. Dlouhá noc slunovratu, jejíž měsíc se odráží od ledové pokrývky země. Ztuhlé prsty pevně svírající zábradlí a oči upřené do temných hlubin, které občas protnou reflektory vozidel uhánějících jedním či druhým směrem. Noc v roce nejdelší, jak závěs černoty pokrývá vše, vlévá se do žil. Srdce, jenž jednou bilo v rytmu koled, svírá se zármutkem. V domě, který býval domovem, nikdo nečeká. Prázdnotou zejí jeho pokoje. Zdi neuslyší smích. Nespatří světla vánoční. Jen sníh, mráz. Dech zní tiše, nesměle. Za pár hodin tma skončí, zrodí se nový den. Už ne však pro...