Vůně perníčků

Vůně perníčků

Další z lovců bobříka sta chvil je i pan Connor Ian McBrownnies.

-*-

Cukroví, sladká část Vánoc. Perníčky se pečou skoro v každé domácnosti, ale shodou okolností, se nedostanou ke všem.

Elena vytáhla poslední várku perníčků z trouby a chystala je odložit na tác, když v tom byla vyrušena. Tác jí vyklouzl a perníčky dopadly na zem. Manžel Elenu udeřil a přikázal jí je posbírat. Elena klekla a vše naskládala na tác. V tom dorazila další rána, kopanec do břicha.

Nedokázala déle trpět, vše má své hranice. Popadla hrnec a tyrana udeřila. Rychle se postavila, popadla perníčky a vydala se ve svém domácím úboru vstříc kruté zimě.

Brodila se sněhem, bylo jí jedno, kam cesta vede. Pořád se otáčela, měla strach, přitáhne ji manžel domů? Ne, tentokrát ji nechal, čeká, že se vrátí, opět.

Mráz se prokousával do kostí, sněžná vánice zakrývala výhled. Elena slábla, každý krok byl těžší, ale i přesto dále nesla perníčky. Síla jí však došla, upadla na ledový sníh.

Černá šmouha se jeví, známé domy mizí. Jediné, co ji zajímá, jsou perníčky. Kde jsou? Zavře oči a odevzdává se svému osudu.

Když se probudila, cítila konečně teplo. Náhle si všimla ženy, jedla její perníčky. Bylo jí to jedno. Měla radost, že mohla ženě navodit atmosféru Vánoc. Elena našla svobodu.

1 komentář

  1. Klotylda Malíková
    Říj 13, 2020

    Juj. Perníčky mě naladily na laskavou notu, a ono tohle. Ale je dobře, že našla svobodu. (Nebo není?)

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *