Zatoulaný

Poslední z řady tajných lovců, jehož identitu budeme strážit, se rozhodl ulovit jako prvního bobříka sta chvil.

-*-

Bylo bílé pochmurné ráno a za okny poletovaly sněhové vločky. S nechutí vstala z vyhřáté postele a postavila vodu na čaj. Povzdechla si. Už to bylo několik dní, co odešel. Přesto jako každé ráno nalila mléko do připravené mističky a položila ji na zem. Mezitím si utřela slzu, která jí stékala po tváři. Copak asi dělá? A proč vlastně odešel? Hlavou se jí honila spousta myšlenek. Oblékla si svůj kabát a vykročila směrem do sněhové vánice. Ve stejném okamžiku se ozvalo zamňoukání. Přece ses vrátil! U dveří se choulila zmrzlá chlupatá kulička. Usmála se a láskyplně jej vzala do náruče.