Zimní radovánky
Pamatujete, jak jste si užívali zimu jako malé děti? Kdo by se do té doby nechtěl vrátit? S bobříkem sta chvil teď máte tu možnost. Slečna Vilja vás na chviličku do dětství ráda zavede. -*- Tu zimu bylo sněhu pomálu, dokud nepřišlo husté sněžení, kdy se sníh z oblohy sypal celé tři dny. Když se pak nebe vyjasnilo, naše vesnička byla jako v zimní pohádce. Bílo kam až oko dohlédne, sníh nejlepší kvality a my jsme se rozhodli postavit sněhuláka. Byli jsme čtyři a měli jsme spoustu energie, takže jsme se s tím nepárali, než se kdo nadál, základní koule byla tak veliká, že jsme jí už ani ve čtyřech nedokázali pohnout. Tak dlouho jsme řešili, jak na ni pak dostat druhou, až nás napadlo tu kouli vydlabat. Nakonec jsme místo sněhuláka měli prostorné...
Když si jde malý bobr hrát
Jak si hraje bobřík v zimě? To pro bobříka sta chvil sepsala slečna Bibi. -*- Zima je u Bobrů čas klidu. Voda je zamrzlá, stromy jsou pokryté jinovatkou, břehy jsou posypané čímsi bílým. Právě to malého bobříka láká. „Mami, tati, pojďte se podívat, běžím a za mnou jsou stopy.“ Malý bobřík je celý nadšený a schválně běhá po břehu a užaslým pohledem sleduje, jaké obrazce nechává za sebou. Táta bobr zkoumavě sleduje stopy, které za sebou mladý bobr nechává. A v jeho hlavě se rodí plán. Stačí ho jen promítnout do stavebních plánů. Po zimě přijde jaro a dřevěná Bobří Eiffelova věž se tyčí nad vodní hrází. Pod ní je cedule: „Stačí popustit uzdu...
Zimní romantika
Další z účastníků, kteří si k lovu vybral bobříka sta chvil, byla slečna Melanie Abott. -*- Bylo pozdní zimní odpoledne a já se vracela ze školy. Měla jsem všeho akorát dost! Dostala jsem pětku z matematiky, jelikož si učitelka myslela, že jsem opisovala od Terezy. Ale to ona opisovala ode mě! Neměla ani tu slušnost se mi omluvit. Cesta z kopce byla namrzlá a já velmi pospíchala. Chtěla jsem být doma a v teple. Jenže mi podklouzly boty a já tvrdě přistála na dlažbě. Rozbrečela jsem se. Už toho na mně bylo dnes moc. Jak jsem tam seděla v zimě a nadávala, najednou se přede mnou objevila natažená ruka. Byl to kluk zhruba v mém věku. Mile se na mně usmál a zvedl mě ze země. Zeptal se proč tam tak sedím jako hromádka...
Veselý lednový den
Poslední bobříkem pátého kola, který byl uloven, je bobřík sta chvil v podání slečny Eame. -*- Byl krásný, i když chladný lednový den, a Adam s Adélou se rozhodli, že si půjdou užít trochu sněhu. Koulovali se a sáňkovali. Postupně se k nim přidávaly další děti. Když už jich bylo hodně, rozhodli se, že by si mohli postavit sněhuláka, a tak se dali do práce. Když už byl sněhulák postavený, chtěli si postavit ještě iglů. Udělali trochu netradiční. Vypadalo spíš jako bunkr. Mělo několik vchodů, oken a dokonce i pár tunelů. Náramně si to užívali a vůbec je netrápilo, že už jsou úplně promočený. Když se stmívalo, rodiče je zavolali na večeři a zahřátí u...
Za všechny omrzliny na světě
Po přečtení double drabble od pana Alexe, budete i vy souhlasit s bobříkem sta chvil, že pro některé chvíle se vyplatí mrznout. Třu si ruce, foukám do nich, abych zahřál promrzlé prsty. Už ani nevím, jestli se třesu zimou nebo nervozitou, sám to nepoznám. „Prostě s klidem,“ říkali mi. „Buď to bude fajn nebo ne. I kdyby to bylo fiasko, zkusit bys to měl.“ A tak tu stojím, vítr se mi snaží shodit kapuci a mám pocit, že mi k sobě přimrzají oční víčka. Nedám se, slibuji si. Je to přece moje chyba, že jsem tu o deset minut dřív. Jenže jak jinak bojovat s nervozitou? Kdybych šel na čas, bál bych se, že přijdu pozdě. Jsem já to ale pitomec, pomyslím si a mám chuť se otočit a utéct do tepla domova. Málem do něj vrazím. „Snad mi nechceš utéct...
Tajemná zima
A nyní si dáme něco kratšího. bobříka sta chvil z pera pana Cinexe Stara. -*- Jednoho zimního večera mne vzbudil nějaký podivný zvuk. Klepání na okno, alespoň mi to tak přišlo. Zvedl jsem se z postele a šel okno otevřít. Když jsem se podíval z okna, zahlédl jsem nějaký stín utíkajíc od našeho domu. Oblékl jsem se, vyběhl z domu do obrovské sněhové vánice a běžel směrem, kam zmizel ten tajemný stín. Běžel jsem minutu, deset, patnáct a už jsem skoro nic neviděl. Najednou přede mnou stál stín vysoký jako já. „Kdo jsi?“ zeptal jsem se. „Jen tvé já, přišel jsem se podívat, jak si užíváš vánoce.“ Upadl jsem a vzbudil se uprostřed Štědrovečerní...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
