Další z účastníků, kteří si k lovu vybral bobříka sta chvil, byla slečna Melanie Abott.
-*-
Bylo pozdní zimní odpoledne a já se vracela ze školy. Měla jsem všeho akorát dost! Dostala jsem pětku z matematiky, jelikož si učitelka myslela, že jsem opisovala od Terezy. Ale to ona opisovala ode mě! Neměla ani tu slušnost se mi omluvit.
Cesta z kopce byla namrzlá a já velmi pospíchala. Chtěla jsem být doma a v teple. Jenže mi podklouzly boty a já tvrdě přistála na dlažbě. Rozbrečela jsem se. Už toho na mně bylo dnes moc.
Jak jsem tam seděla v zimě a nadávala, najednou se přede mnou objevila natažená ruka. Byl to kluk zhruba v mém věku. Mile se na mně usmál a zvedl mě ze země.
Zeptal se proč tam tak sedím jako hromádka neštěstí. Všechno jsem mu po pravdě řekla. Na nic se mě dál neptal. Vzal mě do cukrárny, koupil mi horký čaj a dort a strávili jsme hodiny povídáním. Zjistila jsem, že se jmenuje Petr.
Když jsme se potom večer rozloučili, byla jsem štěstím bez sebe. Dal mi totiž pusu! Sice takovou obyčejnou, na tvář, ale i to se počítá. Rovnou jsme si také vyměnili kontakty.
Když jsem usínala, úplně jsem zapomněla na Terezu a matematiku. Byla jsem totiž zamilovaná až po uši.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!