Další fialová duše se rozhodla přidat k lovu bobříků a jako prvního si zvolila bobříka sta chvil. Marylin Cuthbert využila příležitosti a sepsala double drabble, kterým se jí podařilo bobříka ulovit.
Sněžilo. Sněhové vločky se shlukovaly do velkých chuchvalců a měkce dopadaly ke svým odvážným předchůdcům. Oranžová světla lamp osvětlovala padající sníh a atmosféru dotvářelo veselé blikání vánoční výzdoby. Z teplého bezpečí domácností to vypadalo idylicky.
Arnoldovi to idylické nepřipadlo. Plánoval klidný večer s čajem a knížkou a místo toho měl za sebou brodění se vodnatou břečkou završené zjištěním, že auto nenastartuje.
Arnold nenadával. Bylo to zbytečné. Vše se, s překvapivou výstižností, valilo z úst jeho manželky. Nekonečný příval slov jen tu a tam přerušilo zaúpění vyvolané další silnou kontrakcí.
Naštěstí měl Arnold dostatek soudnosti na to, aby mlčel. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby nahlas vyslovil svůj názor, že by jeho manželka radši měla šetřit síly na to, co ji čeká. I tak byly ty dvě zastávky autobusem peklo.
Nemocnice je přivítala labyrintem spoře osvětlených chodeb. Po chvíli bloudění jedny z dveří konečně pohltily Arnoldovu manželku a on měl chvíli klid. Věděl, že tentokrát k porodu nepůjde. Manželka prohlásila, že bohatě stačí, že na sále omdlel jednou.
Procházel se a čekal.
Konečně se na chodbě zjevil blonďatý anděl a s úsměvem zvěstoval: „Gratuluji pane Ronku, je to holčička!“
Toho dne spatřila světlo nemocničních zářivek Oxy Mo Ronková. Příběh započal.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!