Velká šumavská expedice

Na dovolenou se každý těšíme, protože víme, že si odneseme spoustu vzpomínek. Nu, slečna Mia pro bobříka toulavých bot přišla s životním příběhem a zážitkem, který by si možná nakonec odpustila. A přesto na krásy Šumavy nezanevřela… -*- V osm hodin ráno vyrážíme do dalekých končin jižních Čech. Ranní cesta autem je docela zdlouhavá a cíl se blíží jen pomalu. Kdesi daleko za Brnem si uděláme přestávku na snídani a já si kupuji latte v místním McDonaldu. Pak už nezbývá než sledovat mapu a neznámou krajinu. Na místo dorazíme okolo půl druhé. Malá vesnička, ještě menší penzionek Černá růže. Na obrázku na internetu vypadal větší. Náš pokojík docela ujde. Zastavíme se dole v hospůdce na pozdní oběd a potom vyrážíme na naučnou stezku kolem řeky Vydry. Je chladno,...

Obrácená pohádka

Že se pohádky vyprávějí večer a před spaním? Bobřík spánku nesouhlasí. Na pořádného šlofíčka je prý čas i hned ráno. Navíc, když jde o Obrácenou pohádku… Pokud i vy chcete po ránu lenošit, přidejte se a přečtěte si příběh od slečny Miy. -*- Bylo, nebylo jedno království. V tom království měli krále, královnu a mladého kralevice. Ten se jmenoval Vendelín. A ač to byl velice pohledný a sympatický mladík, královi i královně dělal veliké starosti. Co nevidět měl usednout na trůn. Jako správný následovník svého otce potřeboval nevěstu, jenže Vendelín neprojevoval zájem ani o dívky, ba ani o kralování. V jednom kuse se zavíral ve své komnatě a tam četl a četl. Jeho vášní totiž byly knihy. Hltal úplně všechny, ty o cestování, o historii i o poezii. Nedokázal se...

Všechno špatně

Jak už nadpis napovídá, příběh slečny Miy byl sepsán pro bobříka strachu… -*- Černota by se v těchto místech dala krájet. Elektrické lampy tu stojí dost nahodile, navíc vypadají značně zastarale a vydávají jen tlumené světlo. Mezi jednotlivými svítidly se tak dostávám do míst, kde si stěží vidím na špičku nosu. Tato část hřbitova je méně udržovaná, chodníčky zarostené trávou, dosahuje mi po kolena. Všechno tu vypadá tak děsivě. Náhrobky. Obrysy hrobů. Pokroucené sochy. Neměla jsem sem chodit. Byl to hloupý nápad. Rozhodně jsem tu neměla chodit sama. Mám nepříjemný pocit kolem žaludku a to nevěští nic dobrého. Pokaždé, když mě přepadne tento pocit, dopadne to špatně. Tak rychle, zařídím, co je potřeba a vypadnu odtud. Baterka se mi v ruce chvěje, pak párkrát...

Láska na druhý pohled

Každý by chtěl zažít lásku na první pohled. Ale slečna Mia Whitebeard a bobřík velkých citů vám dokáží, že i ta na druhý pohled stojí za to. -*- „Uvidíš, určitě budeš nadšená,“ hučí do mě Karolína a nanáší mi na oči tlustou vrstvu řasenky. „Musíš přece taky někdy vypadnout.“ O tom, že se mi bude líbit na diskotéce, kam se s kamarádkou ten večer chystáme, dost pochybuju. Mnohem raději bych si zalezla do postele s rozečtenou knížkou. Ale Karolína se tentokrát nedala jen tak lehce odbít. Jejím záměrem totiž bylo seznámit mě s kamarádem jejího přítele, takže to mělo být takové dvojrande. Děsila jsem se. Diskotéky jsem nevyhledávala a s kluky mi to nikdy moc nešlo. Neuměla jsem se v jejich společnosti uvolnit a nebyla jsem ani atraktivní, takže na mě fronty ctitelů...

Den blbec

Každého sem tam potká den blbec. Po čase se ale takovému dnu lze i zasmát. Tohoto bobříka smíchu ulovila Mia Whitebear. -*-   Ulomil se mi kousek zubu. Ne, to není k smíchu. To je spíš k pláči. Dobrou čtvrt hodinu stojím před zrcadlem s vytřeštěnýma očima. Dalších deset minut si do dutiny ústní svítím baterkou a snažím se namluvit, že se mi to jenom zdálo. Nezdálo. Tohle se mi teď vůbec nehodí! Začíná školní rok, ve sborovně je nás poskrovnu a moje cesta k zubaři do jiného kraje zabere skoro celé dopoledne. To se ředitelce zamlouvat nebude… V noci špatně spím. Děsí mě sny v podobě zubaře v podivném bílém munduru, který spíš připomíná strašidlo než člověka, který mě zbaví problému. Opřená o sklo doháním...