Obrácená pohádka

Obrácená pohádka

Že se pohádky vyprávějí večer a před spaním? Bobřík spánku nesouhlasí. Na pořádného šlofíčka je prý čas i hned ráno. Navíc, když jde o Obrácenou pohádku…

Pokud i vy chcete po ránu lenošit, přidejte se a přečtěte si příběh od slečny Miy.

-*-

Bylo, nebylo jedno království. V tom království měli krále, královnu a mladého kralevice. Ten se jmenoval Vendelín. A ač to byl velice pohledný a sympatický mladík, královi i královně dělal veliké starosti. Co nevidět měl usednout na trůn. Jako správný následovník svého otce potřeboval nevěstu, jenže Vendelín neprojevoval zájem ani o dívky, ba ani o kralování. V jednom kuse se zavíral ve své komnatě a tam četl a četl. Jeho vášní totiž byly knihy. Hltal úplně všechny, ty o cestování, o historii i o poezii. Nedokázal se bavit o ničem jiném než o tom, co četl. Ač byl velice sečtělý, konverzace s ním byla velice jednotvárná. To bych dělal tak a tak. To je jednoduché, o tom jsem hodně četl.

V obyčejném životě byl ale naprosto nepoužitelný. Tak například šerm – um králů. No, hrůza! Dokázal vyjmenovat všechny možné výpady, popsat techniku, jak se který dělá, ale ve skutečnosti mu meč vypadl z ruky v okamžiku, kdy měl některý z těch naučených výpadů svému šermířskému mistrovi ukázat. Vendelínovi to však nevadilo, stačilo mu, že to umí alespoň teoreticky. Zato král zuřil. Nepomáhaly domluvy, nepomáhal hněv a výhružky…

„Proč nemůžeš být normální?! Však počkej, život ti ukáže,“ hrozil svému synovi. Netušil, jak brzy se jeho slova vyplní.

Pár dní po této památné větě našli Vendelínův pokoj prázdný. Princ zmizel.

*

Za devatero kopci a devatero řekami ležela v tom království vesnice, v jejímž čele stál Matěj. Matěj byl chlap jako hora a uznávaný byl široko daleko pro svůj rozum a schopnost ochránit svůj lid. I on mě starosti. Jeho jediná dcera Veronika měla nejlepší léta na vdávání, těch ženichů, kteří by o ni stáli… Děvče to bylo spanilé, s dlouhými vlasy a štíhlou figurou. Jen do domácnosti se nehodila. Pořád by běhala po lese, jezdila na koni, cvičila se v boji, ale zaštupovat ponožky nebo vyprat prádlo – to neuměla. Jak se teď Matěj bil do hlavy, když vzpomínal, jak ji jako malou učil bojovat s noži a plazit se nepozorovaně po lese. Z toho určitě vyroste a bude normální, říkával si. Ale nevyrostla. Ani tady nepomohlo domlouvání, ani tresty. Holka si dělala, co chtěla.

Zrovna ráno za ním přišla, zrovna když měl důležité jednání s ostatními hejtmany okolních vesnic.

„Tatínku, mějte se tu dobře, já jedu do světa,“ oznámila překvapenému otci a než se stačil vzpamatovat, holka sedla na koně a byla pryč.

*

Vendelína unesla čarodějnice. Potřebovala královskou oběť pro náročný lektvar, který jí zajistí věčné mládí. Zamkla prince do sklepa své chaloupky v pustém lese a teď se v kuchyni pustila do náročných příprav.

Mladý kralevic byl v koncích. Plakal. Už mu došlo, že se dostal do velké šlamastiky, z které se jen tak nedostane. A tak se začal modlit. Prosil o odpuštění a modlil se za záchranu. V tu chvíli ve své mysli spatřil mladou dívku, která jela na koni. Pomoz mi, prosím. Zachraň mě. Unesla mě čarodějnice a chce mě zabít.

*

Veronika se vzpamatovala ze zvláštního zasnění. Viděla mladého muže v nějaké kobce a ten mladík na ni mluvil a prosil ji, aby ho zachránila. Páni, takové dobrodružství! Jasně, že mu pomůže. A tak vzniklo zvláštní spojení, které jim umožňovalo mezi sebou komunikovat. Vendelín dívce řekl, že je v chatrči uprostřed divokého lesa, ale že musí nejdříve překonat bažinu, která domek chrání před nezvanými hosty.

A opravdu, po několika minutách děvče dorazilo na místo, kde se hlína pod kopyty začala bortit a propadat a kůň se začal plašit. Tak tak že ho uklidnila. Jak se mám dostat přes tu bažinu? Naštěstí toto Vendelín věděl. Ze čtení knih si vypěstoval výbornou paměť, a když ho sem ježibaba vedla, dával bedlivý pozor, kudy jdou. Opatrně kolem vykotlaného pařezu nalevo, pak čtyři kroky vpravo a pak zahni u plané jablůňky. A takto Veroniku naváděl celou dobu, dokud bažinu úspěšně nepřekonala.

*

Dívka vidí ošuntělou chaloupku. Uváže koně a neslyšně se plíží kupředu. Čarodějnice naštěstí o ničem nemá ani potuchu. V kádinkách na kuchyňském stole jí bublá tajemný lektvar a ona mu musí věnovat veškerou svou pozornost. Navíc se nemusí vůbec bát, vždyť je v opuštěném lese a její přítel – velký had – je tady s ní. Kdo by ji mohl ohrozit?

Veronika se chce dostat dovnitř, ale co se to děje? Domek je náhle neprostupný, chrání ho nepřekonatelná hradba z borůvčí. Její dýka je proti rostlině imunní, stále a stále dorůstá i v místě, kde ji děvče přeřeže. Musíš ji spálit ohněm. Je to jenom iluze. Jak ucítí žár, ustoupí, radí Veronice v myšlenkách Vendelín. Dívka tedy zkušeně rozdělá malý ohníček, však tohle ji tatínek naučil velice dobře. Mladík má pravdu. V okamžiku, kdy přiblíží oheň k borůvčí, rostlina zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Cesta dovnitř je volná.

Veronika stojí před sklepením, kde je zavřený princ a snaží se otevřít těžké dveře. Ale nejde to. Ptá se ho tedy klíčovou dírkou, co teď. Ježibaba má u sebe velkého hada. Jakmile ho zabiješ, zabiješ i čarodějnici. Pak budu určitě volný.

A tak se mladičká dívka vypraví nahoru. U nohou ježibaby leží obrovský had. Ale Veronika se nebojí. Má pro strach uděláno. Vytasí dýku. Dýka letí vzduchem a zabodne se hadovi do krku. V tom okamžiku je nestvůra mrtvá. Pfuf. Stará čarodějnice se změní v dým, který naplní celou světnici. Děvče si mne oči. A tu vidí, jak namísto stařeny stojí krásná paní oblečená celá v bílém.

„Děkuji ti, Veroniko, že jsi mě zachránila. Jsem Amálie, Paní magie, a toto byla má kletba. Ty jsi mě z ní však vysvobodila a já jsem ti velice zavázána. Podej mi, prosím, ruku. Splním ti jedno přání, které tě udělá velmi šťastnou.“

Uchopila dívčinu dlaň a foukla do ní. V tu chvíli se s Veronikou všechno zatočilo. Dokonce i Vendelín ve sklepě pocítil, že se s ním něco děje. I on se otáčel v mocném víru, který ho vyzvedl do vzduchu a odnášel pryč.

*

Najednou vše ustalo. Podivný okamžik byl pryč. Vendelín sedí na koni na lesní stezce vedoucí do hradu a před ním v sedle sedí Veronika.

A co že ta Paní magie udělala s Veronikou?

Bylo to náročné kouzlo, které požadovalo velké umění čar a kouzel. Od této chvíle je Veronika normální mladou dámou, která se nezalekne velkého prádla, ani umývání podlahy. Už nebude pobíhat po lese s dýkou za opaskem. A Vendelín? Ten už se vyléčil ze závislosti na knihách. Nechá si je jen na čtení před spaním. Teď se bude věnovat jiným věcem. Musí se toho tolik naučit, aby z něho byl statečný bojovník a dobrý král. Ale to nevadí. Bude mít vedle sebe tu nejkrásnější ženu pod sluncem a to za to stojí.

A zazvonil zvonec a obrácené pohádky je konec!

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *