O Popelce

Úsměv Vám i bobříkovi smíchu vyčaruje veselá veršovánka od Bibi Anne.

-*-

Bylo nebylo – byl jeden krásný den,
Popelka s úsměvem vyráží si ven.
Šaty má vetché, sukni má nuznou,
vtom za ní dveře stařičké vrznou.

„Pohni se, lenochu, ruce máš levé,
flákáš se celé dny!“ macecha kleje.
„Co si jen myslíš, že volno chceš mít?
Bobříka smíchu že chceš ulovit?“

Popelka povzdychne, že maceše straší,
za chvíli na kompost smetí vynáší.
Taneční krokem se pod lískou projde,
náhodou tři zralé oříšky najde.

Popelka jeden z nich rozloupne v domnění,
že jadýrkem báječným se dneska odmění.
Diví se za chvíli, že v puse látku má,
a potom na trávník šaty své rozkládá.

„Obleč se, Popelko, nejvyšší je čas,
na zámku ples bude, chystá se kvas.
Princ už tam čeká a manželku vyhlíží,
šanci máš na sňatek bez velkých potíží.“

To praví žabka a čeká, že Popelka,
bude chtít brzy být princova manželka.
Té však už hlavou plány nové běží,
které malá žabka pochopit může stěží.

„Zasadím oříšek či rovnou dva,
podnikání mé bude věc báječná.
Už žádné vaření, praní či starosti,
konečně užiju života radosti.“

Žabka se usměje, za princem kvačí,
prý příběh bude mít konec jinačí.
Prince pak políbí, v žabáka promění,
a to je života to pravé koření.

Co říká Popelka i žabí cháska?
To pravé na světě je přeci jen láska.
Miluješ peníze, že ti to svědčí?
Však láska k druhému, ta všechno předčí!