Zoufalství
Z pera Nebelbracha Mechachy -*- „Tohle je fakt zoufalý čin,“ zaprotestoval ještě. „Nemáme na výběr,“ pískl na něj nejstarší samec ve skupině, „je to poslední možnost, jak lidi přesvědčit, že se v takto znečištěném moři žít nedá. Snad pochopí, že tím ohrožují všechno, i sami sebe. Vědí, že jsme inteligentní, takže se nad naším činem určitě zamyslí. A kdybychom couvli, nestyděl by ses před těmi sedmdesáti třemi, kteří to udělali už minulý týden? Dalších sedmdesát devět, to bude mít ohlas všude.“ Ráno našli lidé na jižním pobřeží Íránu novou skupinu delfínů, kteří spáchali hromadnou sebevraždu. Asi dva dny se o tom psalo ve všech...
Láska
Z pera Mintaky Orionis -*- Obdivuju kočky. Co všechno pro lidi udělaj! A lidi to stejně neviděj. Tupci! Kočky jsou stejně nejmoudřejší zvířata na světě. Měl jsem známou. Strašně moc se chtěla stěhovat, ale měla tři kočky. Všechny k ní přišly samy a žily u ní asi čtyři roky. Milovala je a vony jí. A to si představte, že ze začátku na ně měla alergii! Silnou. Ale dostaly ji z toho. Ty kočky myslím! No a vona pak jen pomyslela na to stěhování. A do týdne dvě kočky zdechly. Jedna se otrávila, druhou srazilo auto. A s jednou kočkou už barák prodala. Takhle kočky...
Závist
Z pera Melisy Pestré -*- Ve městě Loubín žil kdysi chlapec jménem Max. Ten od dětství toužil po pejskovi. Rodiče ho v tom podporovali. Potom přišla však krutá rána. Lékáři totiž přišli na to, že je hoch na zvířecí chlupy alergický. Což znamenalo, že žádného psa mít nemůže. Chlapci toto zjištění obrátilo život vzhůru nohama. Tolik psa chtěl. Tak moc se na něj těšil. A najednou z toho nebylo nic. Vždy když nějakého psa uviděl. O to více jeho majiteli záviděl. Moc si přál stát na jeho místě. Místo toho se mohl však pouze koukat z dálky a závist v jeho srdci přitom stále...
Lakomství
Z pera Klotyldy Malíkové -*- Standa si spokojeně prohlédl své soukromé muzeum. Rozhodně ho plánoval ještě rozšířit, ale nebylo to špatné. Měl radost, tohle bylo aspoň něco. Zavrtěl hlavou při vzpomínce na všechny ty snaživce, kteří po něm chtěli nějaké příspěvky na chudé nebo nemocné. Jiní chtěli kousek z jeho spousty potravin, občas by se dokonce smířili s těmi vyhazovanými zkaženými. Nebo prý něco ze všech těch spotřebičů, které nepoužívá, někteří i nabídli symbolický peníz. Nepodlehl jim, ani jednou jedinkrát. Všechen ten majetek a peníze byly jeho. Možná to vypadalo, že má spoustu, ale on věděl, že mu to nestačí, že potřebuje ještě mnohem...
Štědrost – Pomoc
Z pera Indris Elwinor -*- Blížil se večer. Osamocený chalupník seděl na židli u ohně a díval se do plamenů. Náhle však uslyšel rány na dveře. Venku stál vysílený muž, který se ztěžka opíral o větev. „Dobrý člověče, prosím o pomoc. Musím do večera doručit do města důležitý vzkaz. Můj kůň se však splašil a utekl. Chalupník pozval muže dál. Usadil ho na židli k ohni a nabídl mu jídlo. Když ta zpráva tolik spěchá, dám ti svého koně. Vděčný posel nabídku přijal a hned vyrazil na cestu. Vrátil se druhý den a daroval chalupníkovi měšec dukátů. Protože jen díky jeho pomoci bylo město...