Velká šumavská expedice
Na dovolenou se každý těšíme, protože víme, že si odneseme spoustu vzpomínek. Nu, slečna Mia pro bobříka toulavých bot přišla s životním příběhem a zážitkem, který by si možná nakonec odpustila. A přesto na krásy Šumavy nezanevřela… -*- V osm hodin ráno vyrážíme do dalekých končin jižních Čech. Ranní cesta autem je docela zdlouhavá a cíl se blíží jen pomalu. Kdesi daleko za Brnem si uděláme přestávku na snídani a já si kupuji latte v místním McDonaldu. Pak už nezbývá než sledovat mapu a neznámou krajinu. Na místo dorazíme okolo půl druhé. Malá vesnička, ještě menší penzionek Černá růže. Na obrázku na internetu vypadal větší. Náš pokojík docela ujde. Zastavíme se dole v hospůdce na pozdní oběd a potom vyrážíme na naučnou stezku kolem řeky Vydry. Je chladno,...
Odvážný zajíc
Příběh ne s jedním, ale hned třemi morálními ponaučeními jakožto první příběh osmého kola lovu pro bobříka ponaučení sepsal pan Nebelbrach. -*- Téměř všichni mají zajíce za zbabělé tvory. Jednomu z nich to velmi vadilo. Navštívil proto starého jezevce, o němž bylo známo, že každému rád poradí, a zeptal se ho, jak by mohl nejlépe projevit svou odvahu. „Víš, zajíci, já ti samozřejmě rád poradím. Největší odvaha je říkat za všech okolností pravdu. Kdo to dělá, je všemi ctěn. Ale musí to dělat skutečně poctivě.“ Zajíc si radu dobře zapamatoval a rozhodl se, že se jí bude řídit. Šel domů a po cestě potkal vránu, která se pokoušela zpívat. „Ty odporně krákáš,“ řekl jí. „Nezdvořáku,“ odpověděla vrána a klovla ho. Byl rád, že projevil svou odvahu a poctivě řekl pravdu...
Krásný rok
Bobříci už si zvykli na tajemného autora, který nesundává z tváře masku. Vědí, že maska znamená jediné. Další krásný příběh. Nebo v tomto případě dvanáct krásných haiku pro bobříka tajemných dálek -*- Leden Světelná záře příchod nových zážitků nastal Nový rok Únor Přibývá sněhu čas pochmurných večerů zmrzlé úsměvy Březen Sněhulák prchá zvuky lesa a ptáků časy jarních dnů Duben Žerty a šprýmy zima, slunce, chlad a déšť zelené listy Květen Koláče práce závan vůně ohniště velké lásky čas Červen Paprsek slunce křik slábne, až už není nastává léto Červenec Písečné hrady dny štěstí a radosti nových zážitků Srpen Posvátné stíny zvuk vodních radovánek slunce odchází Záři Vítání dětí plné školní lavice ach, babí léto Říjen Hořící svíčka zem pokrytá kaštany knižní večery...
Mlha
Také jste si někdy při pohledu na hustou mlhu říkali, že v ní musí být něco děsivého? Ne? Po příběhu, který slečna Newika sepsala pro bobříka strachu si to zaručeně budete říkat. -*- Ruiny výzkumného ústavu vprostřed ničeho obklopovala přízračné mlha. Čtyři vojáci se speciálním výcvikem v ní zmizeli, jakoby nikdy nebyli. Byla půlnoc, a do jinak tiché temné letní krajiny se zařízl výkřik a několik výstřelů. Bohužel, rány šly do prázdna a muž, ještě před chvílí se plížící vedle svých bratrů ve zbrani, byl pryč. Ne na dlouho. Než se čehokoliv nadáli, tělo s rozervanou hrudí dopadlo do trávy, jako pár hodin zpět ranní rosa. Žuchnutí doprovázené odporným křupnutím značilo, že už jsou jenom tři. Uběhlo několik vteřin, během kterých se vzduch prosytil hrůzou....
Krutá zima
Pro bobříka ponaučení sepsal příběh pan Cinex. Možná se budete divit, že je opět ze života. Ale život je plný náhod… -*- Byl teprve listopad. Za okny ale již pomalu začínal mráz, blížila se ukrutná zima. Všechna zvířátka se připravovala na zimní spánek. Hledali si místečka hluboko v podzemí, nebo v různých skulinách zdí domů, jak nových, tak starých. Ve zdech domů si museli dávat ale větší pozor. Za těmito mohutnými betonovými zdmi totiž bydlelo to nejhorší. Prasata. Obrovské vstupní dveře, několik pokojů, koupelen a bůh ví čeho ještě. Neustále řvali a šel z nich ohromný strach. Prasata se nemusela zazimovat, hádejte proč. Jen proto, že odjakživa měli skoro vše, co si ani nezasloužili, ale hlavně měli nad hlavou stálou střechu. Říkalo se, že mají doma...