O malém bobříkovi
Pojďte si poslechnout pohádku, kterou pro vás sepsala slečna Cesmína Hardy. Bobřík spánku už je připravený pod peřinkou a už se těší, jak rychle usne. -*- Byl jednou jeden malý bobřík, který žil u jezera v dřevěném domečku společně s maminkou a tatínkem. Pan Bobr hodně cestoval a nikdy nebyl doma, a tak malého bobříka vychovávala převážně paní Bobřice. Malý bobřík, byl hodný, málokdy zlobil a dokonce rád pomáhal mamince v domku i v okolí. Měl ovšem jedno veliké přání, a to, aby mohl cestovat a objevovat svět stejně jako to dělává jeho tatínek. Zatím byl vždy opatrný a chodil na průzkumy jen okolo domečku, který měl vždy na dohled. Maminka tohle toulání neviděla ráda a snažila se malému bobříkovi vysvětlit, že by se mohl ztratit a v lese by na něj mohlo číhat...
O vílách
A máme tu další polední pohádku, tentokráte z pera slečny Mayi Prinz. Žila byla jedna holčička, která byla tuze nešťastná. Rodiče ji neměli rádi a nikdy neměli daleko k bití. A tak se, kdykoli jen mohla, snažila utíkat pryč, do lesů. Tam někdy zůstávala i celé hodiny, dokud nenastala noc a ona se, promrzlá až na kost, nevrátila domů, kde ji čekalo zase jen bití. A tak není divu, že jakmile přišlo léto, ztratila se někdy v lese i na celé dny. Věděla, kde jsou potůčky s průzračně čistou vodou, jaké bobule může bez obav jíst a v jaké noře nebo vykotlaném pařezu si může v noci lehnout. Les se stal jejím skutečným domovem, znala každý strom a každý kořen, co ho tvořily. Nebo si to alespoň myslela. Jednou jím...
Za všechny omrzliny na světě
Po přečtení double drabble od pana Alexe, budete i vy souhlasit s bobříkem sta chvil, že pro některé chvíle se vyplatí mrznout. Třu si ruce, foukám do nich, abych zahřál promrzlé prsty. Už ani nevím, jestli se třesu zimou nebo nervozitou, sám to nepoznám. „Prostě s klidem,“ říkali mi. „Buď to bude fajn nebo ne. I kdyby to bylo fiasko, zkusit bys to měl.“ A tak tu stojím, vítr se mi snaží shodit kapuci a mám pocit, že mi k sobě přimrzají oční víčka. Nedám se, slibuji si. Je to přece moje chyba, že jsem tu o deset minut dřív. Jenže jak jinak bojovat s nervozitou? Kdybych šel na čas, bál bych se, že přijdu pozdě. Jsem já to ale pitomec, pomyslím si a mám chuť se otočit a utéct do tepla domova. Málem do něj vrazím. „Snad mi nechceš utéct...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
