Bobří slib
Bobřík spánku si toto kolo opravdu užíval. Další krásnou pohádku, po které zaplul do říše snové, pro něj sepsal pan Connor Ian McBrownnies. -*- Za sedmero řekami a sedmero loukami žil byl jeden bobří král Lyšoun. Ten měl chrabrého syna bobra Lojzíka a překrásnou dceru Lidušku. Se svou ženou a vznešenými dětmi žili poklidný život na zámku v Bobřínově. Celé dlouhé dny si bobříci spolu hráli, král spravedlivě vládl a matka bobřice si užívala čajové dýchánky s ostatními šlechetnými bobřicemi. Vše klapalo až do doby, kdy se bobři z rodu Prabobřínu rozhodli zabrat území krále Lyšouna. Král byl z celé situace nešťastný. Měl strach o svou zem a hlavně o svou rodinu. Proto se rozhodl navštívit tajemného starého bobra, který dokáže dělat divy. Král Lyšoun se rozhodl potají...
Bobří tlapky stokrát jinak
Byť by se mohlo zdát, že už byl bobřík sta chvil uloven všemi autory, zdání může klamat. Slečna Petromila Nivalis si svého bobříka sta chvil ulovila až v kole pátém. -*- Ve sněhu stopy bobří. Tlapičky vmáčknuté do nadýchané bílé peřiny. Zasněžený bobří ráj. Bobří stopy, stopy pracovitosti, vzájemné soudržnosti a zubatých úsměvů. Vzpomínají: Jaro voní. Dvě čerstvě narozená bobří mláďata, tulí se k sobě, tlapičky růžové, sotva narozené. Heboučké, neposkvrněné. První nesmělé krůčky kolem sněženek, nechtěně zašlápla petrklíč. První objevování světa. Tolik lákadel a zvědavosti. V létě již běhají kolem řeky, tlapky kopírují oblé kameny, vesele dovádějí ve vodě, zanechávají své nezaměnitelné otisky. Punc bobříka v každé kapce. V listí bobří tlapky se neztratí. Ve...
O chlapci, který nechtěl spát
Bobříka spánku pro vás ulovila Vilja Carrie Dechant o dítěti, které nechce spát. Proč? Je snad říše dětských snů v ohrožení? -*- Malý Kai nechtěl spát. Večer co večer měli rodiče problém ho přimět zalézt do postýlky a ráno se budil ještě před svítáním. A aby si šel lehnout po obědě? Marná snaha! Známí a kamarádi přikyvovali, že s dětmi takové starosti prostě bývají. Měli spoustu rad jak pomoci malého Kaie uspat, ale nic nepomáhalo. Kaie spaní nebavilo, protože neměl žádné sny, a i když přece usnul, byl zkrátka hodiny a hodiny sám ve tmě. Nebál se toho, na to byl moc statečný kluk, ale jednoduše se nudil. Bylo to, jako byste měli celou noc sedět někde v čekárně a čekat, až se budete smět probudit. Jednou museli Kaiovi rodiče někam jet...