Ovečky a mocný vítr

Slečna Klotylda Malíková a bobřík ponaučení vám přinášejí poučnou bajku. -*- Ovečky si poklidně žily na pastvině a život spokojeně plynul. Najednou se ale začaly objevovat zprávy, že se blíží mimořádně silný vítr. Zajíci, kteří občas odhopkali do vzdálenějších míst, i ptáci, kteří běžně brázdili oblaka, svorně líčili děsivé vize, jak ten vítr dokáže kde co povalit a jak by se všichni měli snažit ochránit. Ovečky byly vyděšené, ale nebyly si jisté, co mají udělat — a vlastně ani, zda vůbec něco. Tehdy k nim ale přilétla moudrá vrána a začala jim radit. „Musíte si postavit příbytek, ale musí být opravdu bytelný. Budete mu muset udělat pořádné základy, a taky ho ukotvit,…“ snažila se vrána ovečky přesvědčit. Ovečky byly rády, že jim někdo s neznámou...

Autor : dne 11/01/2020 | Literární bobříci, Bobřík ponaučení | 0 komentářů

Podzimek

Prvním příspěvkem pátého kola lovu bobříků je báseň, kterou pro bobříka veršů sepsala slečna Mia Whitebear. -*- Léto pastelkovým šátkem mává mlhy přejí nám dobré raníčko zubaté začíná být sluníčko na louce usychá světlá tráva. Stromy oblečou barev plný háv list užije si bohatě zlato divé představení započato pestrý nebude už v zahradě páv. Miluju ty krásné podzimní dny zamotám se do pavoučích nití domov zkrášlí mi paleta kvítí k životu přivedu fantaskní sny. Na šedém nebi lítá živý drak skřítek na mě modrým očkem mrká liška dýňové kafíčko srká mým směrem míří veveruška prak. Žiju si naplno, do sytosti smát se chci celý ten podzimní čas klenotnici plnou budu mít krás a pryč zmizí všechny...

Autor : dne 11/01/2020 | Literární bobříci, Bobřík veršů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Osudová chyba

Včerejší strašidelný příběh je minulostí. Pokud se ale stále trochu bojíte, třeba vás uklidní pan Connor Ian McBrownnies s bobříkem velkých citů. I když… Podle názvu příběhu to nevypadá na šťastný konec… -*- „Ano!“ odpověděla Elena na osudovou otázku. „Vezmu si tě, Rome!“ pokračovala s odpovědí na otázku, jestli se stane jeho nevěstou. Byla nadšená, na žádost o ruku čekala pomalu pět roků. Pět roků žije s Romanem, aniž by se o něm moc dozvěděla. Dodnes nezná jeho kamarády, zájmy a to nejzajímavější – jeho rodinu. „Víš, zlato,“ začal Roman promlouvat k Eleně jeho typickým začátkem věty, „pamatuješ, jak jsem ses neustále ptala na mou rodinu?“ „Jasně, jo, ale vždy jsi změnil téma a po zbytek dne jsi byl docela… no… navrčenej.“ Odpověděla Elena s mírným...

Autor : dne 11/01/2020 | Literární bobříci, Bobřík velkých citů | 0 komentářů