Bolest nekonečná

Bobříka veršů zdárně ulovil další z autorů skrytých za maskou. -*- Byla jedna dívka smutná, ta milovala vše kolem, a tak trápila se bolem, znaje jak zármutek chutná. Toužila být nespoutaná, tak kryla bol smíchem, někdy bolestným tichem, jak k mlčení upoutaná. V tom spatřila jasné světlo, rozběhla se k němu, cítila tu změnu, chvíli ji radostí hnětlo. Pak jako když utne, to světlo zhaslo, nadšení vyhaslo, zůstaly slzy...

Autor : dne 10/27/2020 | Literární bobříci, Bobřík veršů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Energie na rozdávání

Minulé kolo jsme si odpočinuli a načerpali dostatek sil, abychom ve společnosti slečny Mayi Prinz a bobříka toulavých bot vyrazili za novým dobrodružstvím. -*- „Apa yang kamu lakukan di sini sendirian, sayang?“ Tázavě jsem naklonila hlavu ke straně. Indonéštině jsem nerozuměla, stěží jsem dokázala vyslovit pár základních slovíček, takže celá věta mířená na mou osobu byla nad mé síly. Většina místních to očekávala a snažila se na mě mluvit lámanou angličtinou, ale tenhle muž, podle pachu, který se od něj linul, už aspoň tři čtyři dny nemytý, tak ohleduplný nebyl. Stát se tohle někde jinde, asi bych se ho zkusila anglicky zeptat, co to řekl. Ale já stála v uzounké uličce, kde byla tma a odpadky a nepořádek. Stejně se mě neptal na něco, na co bych chtěla odpovídat....

Autor : dne 10/27/2020 | Literární bobříci, Bobřík toulavých bot | 0 komentářů