Pomněnka modravá
Není máj, lásky čas. Je téměř podzim. I na podzim se lidé těší lásce. Na zahradě mi kvetou pomněnky. A vznikla básnička. Smutná, jako listy, co na podzim opouštějí stromy, padají a padají… Pomněnko modravá, kvítečku drobounký, připomeň lásku mou, polibek hebounký. Pomněnko modravá, kvítečku zasněný, pohlaď jí vůni svou, když nelze dlaněmi. Pomněnko modravá, vzpomínej maličký, vůni těl přitisklých, oči jak hvězdičky. Pomněnko modravá, kvítečku, uschl jsi. Tak, jako polibek, nepředán mými rty. Pomněnko modravá, kvítečku ztracený, nenajdu lásku svou, nikde už na Zemi. Redakční úpravy provedla Eillen McFir...
Bílé sny
Bobřík sta chvil je v prvním kole oblíbený. I slečna Mia Whitebear se rozhodla jako svého bobříka ulovit právě jeho. V místnosti panoval čilý ruch. Stoly kopírující postavení těch ve Velké síni se prohýbaly talíři a mísami plné jídel. Drobné postavičky se míhaly kolem a neustále doplňovaly další a další dobroty a pochutiny. Linn zrovna naaranžovala kuřecí stehýnka na stříbrný podnos, když se za okny spustila další chumelenice. Malá skřítka zvedla oči k té bílé nádheře. Skoro ve stejném okamžiku zaslechla rachot v chodbách nad hlavou, odkud studenti vybíhali s nadšením ven, aby zkoulovali kamarády nebo stavěli sněhové domečky. Zasnila se. Její domeček by měl dvě ložnice a prostorný pokoj, kam by si ze sněhu vyrobila pohodlné lenošky a křesílka. Redakční úpravy...
12 měsíců v kimonu
Na scénu přichází ulovený bobřík tajemných dálek v podání slečny Newiky Shelley Lovecraft, která bez zaváhání pro svého prvního bobříka složila dvanáct krásný haiku básní. Leden Barevný výbuchExploze světel zítřkaZačal nový rok Únor Krátký to měsícSněhu první květinyStále je zima Březen Ač jaro, zimaZpěv, tání, květy, mlhaAč zima, jaro Duben Šprým na oblozeDuha střídá slunce mrakZelená se svět Květen Girlanda kvítíStromy v hávu svatbyPřekrásný to čas Červen Jahody zrajíVše v přírodě jásáLéto začíná Červenec Slunce paprskyVodou nohy smočit jenLásky letní sen Srpen Mizí zlatý klasDny horké, v noci chladMlha k ránu Září Na drátech ptáčciDrak létá z papíruListí se barví Říjen Žije přírodaZáře slunce pozdníhoDuhový háv dne Listopad Duhy pán...
Bobřík s toulavými botami
Dovolte nám představit vám bobříka toulavých bot uloveného slečnou Bibi Anne. Slečna se rozhodla si získat bobříka formou básně. -*- Byl jednou jeden bobřík a ten šel do světa, rodiče mu říkali, že prý je popleta. Správný bobr doma čas svůj tráví přece, buduje své stavby na široké řece. Bobřík tento ale toulavé botky měl, na tradice a rady proto zapomněl. Do ranečku buchtu a dvě mrkve si dal, a na pozdrav rodičům pěkně zamával. „To je svět tak veliký?“ Oči vykulí, doma dosud nejdál byl jen za svou postelí. Kouká, kouká na pavouka, který hbitě síť svou souká. Pak zamává na myšku, co vykukuje z pelíšku. Se zajíčkem o mrkvičku rozdělí se za chviličku. Pak putuje dál a dále, nožky ťapou hbitě stále. Vysoké hory obdivuje, přes které silný vítr duje. Sejde...
Dcera ulice
První odvážnou lovkyní bobříků je slečna Claire Shepard, která se odhodlala ulovit bobříka Sta chvil! Země chladne. Sněží a bosé dívčiny nohy nejdřív nepříjemně štípou, potom bolí a nakonec začínají být necitelné. Není to tak hrozné. Už si zvykla, na ulici je dlouho. Nemělo to tak být. Matka to říkala. „Musím si jen najít práci. Musíme sehnat peníze. Slibuji, že pak se všechno zlepší,“ šeptala Sophia své desetileté dcerce, která usínala s hlavou položenou v jejím klíně, zatímco ona seděla opřená o zeď domu. Lhala. Matka si žádnou práci nenašla, protože onemocněla a ženu z ulice nikdo neošetřil. Zemřela. Dítě se bálo. Bálo se lidí, protože to oni tohle zavinili. Oni mohli za to, že Anna nakonec zůstala sama. A tak se skrývala, kde se dalo, jen aby se s nikým...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
