Zlomené srdce
Co kdybych tě vzal za ruku a řek ti: „Mám tě rád.“ Mé city jsou již v rozpuku, nechci být jen tvůj kamarád. Řekl chlapec dívce, když jí zpříma hleděl do očí. Ona se podobala překrásné kytce, která neroste ani v zámoří. „A co když já tebe ne? Co když k tobě nic necítím?“ Prohlédla si je. „Ale doufám, že brzy pocítím.“ „Já doufám, že své city k tobě ztratím,“ po tvářích mu stekly slzy. „A najdu smysl žíti zatím, ale svůj život chci ukončiti brzy.“ A tak chlapec pravil a odešel. Smutně svůj život trávil, přesto on přes kameny neběžel. Dívka tam tak smutně stále, s hlavou plnou myšlenek. V srdci tíhu světa nesla, v životě plném...
V zajetí času – 2. kapitola
Tajné spisy Tiše jako myška se vplížil za dveře. Ocitl se v naprosté tmě. V ruce měl ještě stále baterku, kterou teď rozsvítil. V úzkém kuželu světla se mu naskytl zvláštní pohled. Ulička, ve které stál, vedla až na druhý konec budovy. Jak dlouhá byla, si netroufal odhadovat. Takovýchto uliček tam bylo několik desítek. Kužel světla mu moc neukazoval, ale stejně mu bylo jasné, že najít tady spisy, pro které přišel, může zabrat klidně i několik hodin. Jako první potřeboval pořádně vidět. Rozhlédl se a na stěně vedle dveří objevil vypínač. Chvíli trvalo, než se zářivky rozsvítily. Jejich mdlé, modré světlo mu konečně ukázalo, jak velký na něj čeká problém. Stál opřený zády o dveře a nešťastně se rozhlížel. Všude, kam jen dohlédl, byly regály s bednami. Kde nebyly...
Měla jsem strach
Den, kdy jsem měla snad největší strach, nastal v únoru tohoto roku. V pondělí, dva týdny poté, co jsem byla nemocná a dobrala antibiotika, jsem měla jít na odběr krve. I moči, ale to není podstatné. Vždycky jsem se bála jehel a už se mi jednou při braní krve udělalo nevolno, ale to, co se stalo ten den, předčilo všechna má hrůzu nahánějící očekávání. Ráno těsně před sedmou hodinou pro mě přijela mamka. Vzala jsem si s sebou i nachystanou aktovku, neboť jsem předpokládala, že potom půjdu do školy. Díky mamčině ne zrovna pomalé jízdě jsme brzy zastavily na parkovišti u parku. Už když jsem zahlédla novou fasádu nemocnice, přepadl mě špatný pocit, ale usilovně jsem se jej snažila potlačit. Když jsme v první budově odevzdaly nějaké papíry, přešly jsme do druhé, kde...
V zajetí času – 1. kapitola
Archiv James netrpělivě přecházel sem a tam. Stál na autobusové zastávce, co chvíli kontroloval své hodinky a nervózně poklepával nohou. Sedl si, hned nato zase vstal a šel se podívat, v kolik má autobus přijet. Pomalu se začínalo stmívat a on na ciferník špatně viděl. „Bude za deset minut osm,“ usmála se na něj starší žena, která také zkoumala jízdní řád. James jí oplatil laskavost úsměvem a konečně mohl začít studovat, v kolik mu to přijede. Zapíchl prst do tabulky a hledal. Další autobus měl přijet ve 20:01, tedy za deset minut. Zamračil se a odešel si zase sednout. Nervozita neustupovala, spíš získávala na síle. Dech se zrychloval, ruce se třásly, po zádech mu běhal mráz a bylo mu špatně od žaludku. Každý tento stav někdy zažil na vlastní kůži....
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 10. kapitola
Sůavo, můj idole věčný – jsem žlutý a jsem nebezpečný Na rituál jsem samozřejmě měl zakázáno jít, ale… Chester mě schovala ve výstřihu svých černých šatů, které jako dar dostala od své patronky Vicky. Jak jsem říkal, já jsem nedostal nic, ale to už jsem pominul. Nejdůležitější bylo, že jsem byl na rituálu, ačkoliv jsem tu byl inkognito. A měl jsem nejspíš zůstat nepoznaný, ale já nechtěl. A můj ochočený človíček si to také nepřál. Z cesty jsem popravdě moc neměl, protože jsem byl schovaný, ale když mi konečně ukázala, co se děje, byl jsem u vytržení. Takové vzrušení a rozjitření mých smyslů jsem nečekal… Chester Mikeyskovitá: – vytáhne z výstřihu šneka a potají mu ukazuje Madam Helgu, aby se taky cítil tak posvátně a užasle – Andrew...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
