DM 25 – Evelina
Nikdy neříkej nikdy. Doplněno v bonusovém kole. „Nikdy se už ale nemůžeš vrátit zpátky do své doby, děvenko. Vážně to tak chceš, Marianne?“ Elegantní dáma pomalu popotáhla z cigarety. Stála zády k mladé ženě, která se tvářila velmi odhodlaně. Marianne se zhluboka nadechla a vyřkla svůj souhlas: „Ano, madam. Chci. Narodila jsem se pro jinou dobu. Pro budoucnost.“ Postarší dáma vydechla kouř a pobaveně se zasmála. Nakonec se k ní otočila čelem a sjela Marianne pobaveným pohledem. „Jsi naivní, dítě. To samé jsem si ve tvém věku myslela též. Nu, dobrá. Je to tvé poslední slovo? Jsi si jistá?“ „Ano. Už se nikdy nevrátím domů,“ odvětvila...
DM 25 – Alisma
Nikdy neříkej nikdy. Doplněno v bonusovém kole. Už víš, jak jsi byla pošetilá? Nemusíš odpovídat, já tu odpověď znám. Myslela sis, že jsi lepší. Chodila jsi do luxusních škol a říkala, že bys nikdy nechodila do obyčejných. Když jsi chodila na plesy, každé šaty sis oblékala jednou a říkalas, že by sis nikdy žádné neoblékla dvakrát. A těch mladíků co jsi měla, střídalas je jednoho po druhém a s ošklivým úsměvem na rtech říkala: „Už nikdy tě nechci vidět.“ Byl jsem jeden z nich, to přiznávám. Ale víš, jak je to teď? Ty jsi chudá, já bohatý, ty prosíš a já tě odmítám. Nikdy neříkej nikdy,...
DM 35 – Caitlin
V zajetí múzy. Doplněno v bonusovém kole. Básník seděl pod oknem, kudy do místnosti zářil svit luny. Vedle něj byla na stolku malá svíčka, jejíž plamínek se jemně třepotal. Muž psal a škrtal. Pořád to nebylo ono. Zmuchlal papír do kuličky a začal nanovo. Inspirace nepřicházela. Tu najednou mu něco dýchlo na krk. Cítil, jak se mu teplý vzduch otírá o zátylek; vyvolalo to v jeho těle třes. Přec to nemohl být vítr, vždyť bylo zavřené okno.Vzduch v místnosti byl jiný, hutnější. V tu ránu ho napadl božský verš. Honem ho seškrábal na papír a na tváři se mu vytvořil úsměv. Díky ti, Múzo! zvolal v myšlenkách.
DM 32 – Caitlin
Hudba budoucnosti Doplněno v bonusovém kole. Starý děda položil noviny s datem 18. května 2057 na stůl. V tu ránu do pokoje vběhl malý chlapeček.„Mami, mami! Já už mám hlad!“Mladá žena sáhla do malého šuplíku. „Na,“ podala synovi dvě tobolky. Ten si je strčil do pusy a s blaženým výrazem odešel z pokoje.Děda se zamračil. „Měla bys tomu klukovi taky uvařit někdy něco pořádnýho, ne ho dopovat práškama.“„Jestli tím ‚pořádným‘ myslíš skutečné potraviny, pleteš se. Jejich hodnoty sacharidů, bílkovin a tuků jsou otřesně nevyrovnané. Doba se od přelomu tisíciletí změnila, tati.“Děda se kabonil dál. Jako dítě si takhle budoucnost teda...
DM 23 – Alisma
Veni, vidi, vici Doplněno v bonusovém kole. Ta třída byla postrach. Z nejvybranější smetánky se do ní sešlo tolik zlobivých a neposlušných dětí, že to ani nebylo možné. Škola známá svým heslem „Nechejte děti dělat to, co je baví.“ nemohla najít žádné rozumné řešení. Bylo pochopitelné, že studenti učitelky ignorovali, to také dělaly děti i v jiných třídách, ale když již třetí slečna s vynikajícím doporučením utekla z hodiny s pláčem, ředitelka poznala, že je třeba něco udělat. Slečně Zuzaně zprvu nevěřila. Když ale po hodině nakoukla do třídy a viděla tiché děti, jak si opisují zadání domácího úkolu, mohla v jejích očích přečíst: „Veni, vidi,...