DM 27 – Alisma

Andělé všedního dne Doplněno v bonusovém kole. Jsou dny, kdy se člověku nic nedaří. Zaspí důležitou schůzku a čerstvě vyžehlenou košili si polije čajem. Při sprintu na autobus zakopne a ze země se dívá, jak odjíždí a už ví, že dnes se nemůže nic povést. V takových chvílích má člověk většinou jen dvě možnosti. Může zalézt do postele a celý ten pošmourný den prospat a nebo si nechat kydat hnůj na hlavu. Je tu ale třetí možnost. Někdo, kdo vás ráno probudí místo budíku. Kdo vám vyžehlí novou košili a nabídne se, že vás na tu důležitou schůzku zavede. Jsou to naši blízcí, naši andělé všedního dne…

DM 37 – Caitlin

Růžové brýle Doplněno v bonusovém kole. „Tak už si něco sakra vyber!“ Nervně jsem přešlápla z nohy na nohu. „No jo, sim tě,“ odbyla mě Lenka, ale stejně pokračovala dál ve vybírání nových slunečních brýlí. „Už u toho stojanu stojíš čtvrt hodiny!“ Ani se mi nesnažila odpovědět. Pořád brala do rukou další a další brýle a s žádnýma nebyla spokojená. Najednou ji pohled spadl na růžové pruhované plastové brýle. „Ty jsou krásný!“ zašvitořila nadšeně. „Vždyť je to jen kus plastu, proboha! Nejsou ani proti slunci! A přes ten plast nic neuvidíš.“ „Ale jsou teď in,“ odfrkla a zbožně se prohlížela v zrcadle. Jak já nesnáším...

DM 40 – Cerridwen

Tajná závislost Doplněno v bonusovém kole. Žila z malých pilulek, které do sebe házela ve velkém a nedokázala bez nich být. Každé ráno, každé poledne, každou noc. Prášky, prášky, prášky. Nikde to neříkala ani neukazovala – bála se, že by ji odsoudili. Lidé byli vždycky zlí a krutí. Navíc by jí beztak nevěřili, že je potřebuje. Určitě by jí je vzali! Ona by pak zemřela a co pak? Schovávala se a polykala. Víc a víc. Nic jiného nezbývalo. Nikdo o tom nevěděl a tak, když jednou spadla, omdlela a upadla, nic neudělali. Nevěděli, že si nestihla vzít jeden hloupý prášek – a pak další… A dál nebylo...

DM 22 – Janel

Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. Doplněno v bonusovém kole. Když byla maličká, vždycky nesnášela ty velké zdobené bonboniéry. Však je znáte – spoustu okének, v každém sedí v bílém papírovém košíčku jeden bonbon. Každý je jiný a všechny na vás mrkají a snaží se tvářit co nejlákavěji. Každý tyhle bonboniéry miluje – ona je nesnášela. Když jí totiž pod nos strčili tu obrovskou krabici, nasadili úsměv a pronesli „vyber si,“ nikdy se nemohla rozhodnout. Co když si vybere tenhle a nakonec jí nebude vůbec chutnat? A když teď seděla nad přihláškami na školy a těkala očima od jedné k druhé, připadala si opět jako malá holčička, které nabízejí čokoládové...

DM 30 – Siny

Toujour pur Doplněno v bonusovém kole. ,,Já?“ Nasadila Jana svůj nejpřekvapenější výraz. ,,Pane řediteli, já to opravdu nebyla! Proč bych na tu zeď vlastně měla čmárat?“ ,,Nevěřte jí! Já jsem ji viděla!“ ,,Jak to můžeš takhle lhát! Kdo tě k tomu navedl?! Vždyť jsi byla moje nejlepší kamarádka!“ rozkřikla se Jana. ,, Vždyť…já…“ začala vzlykat a pan ředitel ji samozřejmě gentlemansky utišoval. ,,Amari! Takové křivé obvinění! Radši mlčte a běžte pryč!“ Janu samozřejmě vyvedl před školu, vysvětlil jí, že si vůbec nemusí dělat starosti, že si je vědom, že Amari ji jen chtěla pomluvit…. A tak sotvaže za ředitelem zaklaply dveře, Jana se rozesmála z plných...