DM 39 – Janel
Kyselá pomsta. Jen několik okamžiků se rozmýšlela a váhala s myší nad tlačítkem „Odeslat“. Za několik vteřin už e-mail letěl éterem do schránek mnoha jejich společných přátel. Chtěla válku? Tak jí měla mít. Ona má taky esa v rukávu a informace, které nikdo neměl slyšet.Spokojeně si mnula ruce a vyrazila z domu na smluvený večírek. Hned se dozví, jak sladká bude její malá internetová pomsta.Ale když spatřila, jak se po její tváři koulí slzy, když v jejích očích spatřila bolest a zradu, když pochopila, že přátelství je cennější než jiné věci… potom pochopila, že ta pomsta byla vlastně pěkně kyselá.
DM 39 – Yasmin
Kyselá pomsta.Autorka: Yasmin Mia Madisson * „No to snad ne?“ Tomáš bouchl do stolu, sklenice s vodou na jeho okraji se jen zapotácela. „To už je fakt vrchol!“ Právě se dozvěděl, že kluk, kterého nesnášel už od základní školy a s kterým si dělají dodnes jen samé naschvály, začal chodit s holkou, s kterou se on před týdnem rozešel. Ještě se nestačil vzpamatovat z toho nešťastného rozchodu a teď dostal tuhle zprávu. „Co si ted blbec myslí? Že může všechno?“ Právě ho totiž jeho protivník zasáhl do toho nejcitlivějšího místa. To má za to, že mu pokazil ten jeho blbej kšeft. Že se do toho pletl!
DM 38 – Cerridwen
Hlučností ticha. Všude bylo ticho – i když, ne tak docela.Počítač tiše vrněl a hučel stejně jako vždycky. Lžička od jogurtu bouchala o vnitřek hrnku s čajem, jak se do něj snažila vmíchat cukr.Kručelo jí v žaludku, jen tak mírně, aby to celou tu idylku nerušilo. Klapání klávesnice, tak trochu zbytečné, ale žádný svědek nebyl na obzoru.A pláč. Pronikavý, žalostný a lítostivý pláč. Zároveň zadržovaný, protože ji učili, že brečet se nemá, že je to nedůstojné a nesprávné.Občas kolem projel vlak, v jednu chvíli vždy nesnesitelně hlasitý.Ale jinak – jinak bylo ticho. Jako vždycky. Ty zvuky beztak nikdo neslyšel.
DM 38 – Janel
Hlučností ticha. Často si stěžovala, že je v jejich domě příliš hluku. Že tam stále někdo vříská a pořvává a že se nemůže v klidu ani učit, ani spát, ani cokoli jiného. Tlupa jejích mladších sourozenců vydávala tolik hluku, kolik by od nich nikdo nečekal. A tak prohlašovala, že jsou tím nejhorším, co ji kdy potkalo.Když teď ale seděla v prázdném pokoji na koleji, daleko od rodiny, daleko od všech přátel a známých, daleko od veškerého zázemí, které znala a milovala, najednou jí přišlo, že hlučnost ticha, které jí tlačilo na ušní bubínky, je daleko horší než cokoli, co zažila předtím.
DM 38 – Anseiola
Hlučností ticha. Ticho. To řvoucí, srdceryvné ticho. Tak sakra něco řekni! Nedívej se na mě těma očima, já dobře vím, že se zlobíš. Ale nemluvíš se mnou. Snesla bych všechno, křik, vztek… Jen ne to mlčení, které drásá nervy. To ticho se mi dostává do hlavy, všechno tam požírá. A křičí. Křičí, že ač se tváříš jako kámen, uvnitř tebe to vře. A já stále čekám na tu lavinu. A přeju si, aby už spadla. Abychom si všechno vyříkali a bylo zase dobře. Ale všechno, čeho se mi dostává, je mlčení. To jsem ti tolik ublížila, že už se mnou nedokážeš mluvit?
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
