Předposlední zkouška
Čtvrtá kapitola povídky je tady. Autorka: Derryka Fashionová Hobiti vyprávěli dlouhou dobu,co se dělo a strašně se omlouvali za to co udělali,ale naštěstí se dostali dál.Ostatní jim vynadali,ale zase omluvu přijali,ještě že jsou v hoře.Byla velká zima,jenom kamení a kapky co kapaly s hory.,,Kdo jde teď?“,,No přece lidský rod!“Ozvalo se ze skály,všichni se hrozivě lekly co to jen je.Najednou se objevil stín.Všichni se lekly až jim spadl kámen ze srdce,,Jen pojďte se mnou lidé.“Lidé následovaly stín,který je vedl hluboko do hory.,,Tu je magický kruh,chytnete se za ruky a pak jen počkáte přenese vás to nějak jinde tam vám už pomůže jenom jedna osoba,dál asi sami,jsem starý,takže nevím jestli jich tam bude víc nebo míň já palice hloupá.“Lidé si stoupli kolem čáry ve...
Tisíciletí čtyř – 5. část
Poslední část povídky je právě tady. „Kam, v téhle zatracené hoře, zmizelo všechno světlo, pro svaté hobity?!“ Nemyslím, že nadávkami si v téhle tmě nějak pomůžeme. Nebylo to spánkem, ale všechny pochodně pohasínaly a jediným chabým zdrojem světla, byly světélkující křídla víly. Bál jsem se hnout, abych se nedostal příliš blízko k okraji, vážně nechci následovat toho lidského červa. „Jak se odsud Temari dostane, když nic nevidíí?“ „No, cesta rozhodne nevede tudy, kudy se pokoušel jít John.“ „Tvrdíš, hobite, že jediná cesta ven je nahoru?“ „Tak nějak jsem to myslel.“ „Máš snad někde po kapsách křídla, co teď natáhneš a vyletíš…?“ „Ona jo.“ Nevím, jestli jsem v tu chvíli byl...
Tisíciletí čtyř – 4. část
Čtvrtá část povídky právě vychází. Kdybych někdy snad uvěřil tomu, že existuje peklo, které si lidé tak často vykrašlují, tak by to bylo právě teď. Čekal bych, že cesta k dalšímu úkolu bude prostě jen další žebrík a pohodlná cesta. Opak jest pravdou. Celou jeskyni, jako by obsadil sám ďábel. Celá se otřásala v základech a nebýt toho, že hobit vytáhl Temari z rohu, nejspíš by na ní dávno spadl jeden z kamenů, uvolněných ze stropu. „Co se to děje?!“ Než jsem stihl něco namítnou, odpoveď se nám všem dostala od samotné přírody. Přímo před námi se kus skály propadl do země a s neuvěřitelným rachotem se řítily i další kusy. Za chvíli nastalo ticho. Neuvěřitelně ohlušující. Když se usadil prach a zklidnil se náš strach, všimli jsme si, že před námi se...
Smyslnost osudu 5
Poslední část příběhu Smyslnost osudu se vám právě otevírá. Elfka prolomila ticho. „Asi bychom měli jít dál…“ řekla bez výrazu ve tváři a stoupla si před vílu, jakoby jí chtěla povědět něco důležitého. „Takže poslední úkol je pro tebe. „ konstatovala hbitě elfka kousala si špinavý nehet. „No ano, jako jediná jsem ještě nedostala možnost ho splnit,“ víla si dodávala důvěru, „ a navíc ani nevím, co mám udělat.“ Hobit si povzdechl. A ujal se slova: „Co takhle nejdřív vyjít na denní světlo? Už mě to tady unavuje.“ Elfka i víla souhlasily a šli zpátky chodbou a snažili se nedívat k jezírku, které se pro měnilo spíše v hučící a nebezpečnou řeku. Hobit se marně snažil zrak odvádět jinam než k bezvládnému...
Smyslnost osudu 4 – Někdo mě chce zničit
Čtvrtá část příběhu právě začíná Hobit se po chvíli přemýšlení probral a trhl sebou. „Co, co?“ vykoktal. „Pohni, támhle je nějaká puklina.“ postrčila ho elfka dopředu a sama se procpala puklinou. Hobit vzdychl a jednou nohou vlezl dovnitř. Pak ho elfka s vervou přitáhla za paži a zasyčela: „Pohni!“ Ocitli se v malé jeskyni, do které se sotva vešli. Člověk se rozhlížel kolem sebe a jeho zrak upoutal neznámý tvor sedící v koutě. Tvor okamžitě vyskočil na nohy a popošel k zástupcům rodů. „Dovolte mi, abych se představil. Jsem.. nechme to být, to pro vás není důležité.“ tvor se zašklebil a pokračoval: „Nicméně, jsem jedním z Vyšší moci a mám vám předat zadání úkolu, který pokud splníte, zachráníte svůj rod na...