Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 4. kapitola

Čtvrtá část povídky je tady.

Vyšší moc pouze pokynula svým poskokům a ubohému zbytku, který měl za úkol zachraňovat vlastní rasu. Zamířila na druhý konec jeskyně, kde se nacházela veliká puklina, která vedla kamsi do dáli.

„Ehm,“ Vyšší moc si odkašlala. „Kocoure?“

„Ňáu?“

„Jaký je další úkol?“

„No, to si už z nás děláš srandu!“ Lidská žena se mračila. „Tím chceš říct, že si ho nepamatuješ?“

„Tak podívej se, ty chytračko, čtyři úkoly by sis nezapamatovala ni ty! Měla jsem na to pouhopouhých tisíc let!“ Bránila se Vyšší moc.

„Ňau, Prrrrsk!“

„No jasně!“ Ťukla se do čela Vyšší moc, napřed musíme sejít po tamté nebezpečné cestičce!“

Jako první vyrazil do tmy Kocour. V tlamce nesl Guláše, který pouze nepatrně hřál.

Jakmile ostatní zjistili, že je zde nečeká žádné nemilé překvapení, vyrazili rychle za ním. Ocitli se v kruhové jeskyňce, která byla úplně prázdná, až na malou kupku sena uprostřed.

„Kocoure! Já tě zabiju!“ Vykřikla najednou Vyšší moc! „Roztrhnu tě vejpůl!“

„Prrrrs!“

„To je moje kupka sena!“ Chvějícím se prstem ukazovala na tu hromádku Vyšší moc. „Na čem teď asi budu spávat?“

„Ňáu…,“ Kocour se snažil omluvit a kryl se za polomrtvým Gulášem, což mu asi zachránilo jeho mizerný krk.

Vyšší moc se nakonec uklidnila a začala se tvářit jako pravý mučedník.

„Prrrsk. Mňáu, ňáuuu,“ Kocour začal horlivě vysvětlovat podstatu úkolu.

„Chápete?“ Zaptala se nakonec Vyšší moc.

„Ne,“ plačtivě odpověděla víla.

Vyšší moc zvrátila oči a výkladu se ujala sama: „Teno úkol je určen pro lidskou rasu. Vidíš tam tu kupku sena?“ Otočila Vyšší moc s otázkou k lidské ženě.

„No jasně. To by neviděl pouze slepý.“

„Tvým úkolem bude najít jehlu, která je v ní ukrytá. Máš na to,“ Vyšší moc pohledem zkontrolovala Guláše, na kterém se velmi pomalu tvořila jediná bublinka, „asi deset minut. Pokud se ti to nepovede, posloužíš jako potrava pro našeho nebohého pacienta.“

Lidská žena kývla hlavou. Na čele se jí perlil pot. Na toto nebyla připravená.

Vyšší moc však nezahálela. Usmála se, zapálila si další doutník. Vyfoukla kouř. „Tři, dva, jedna…. a můžeš začít!“ Vykřikla.

Lidská žena zoufale klesla na kolena. Seno lítalo po celé jeskyni. Celé hrsti mačkala s nadějí, že jí něco píchne do dlaně. Nestalo se tak.

Čas, který jí Vyšší moc vyměřila, se neúprosně blížil zadaným desíti minutám. Lidská žena byla stále zoufalejší. Její slzy, které vybrečela, málem zapříčinili vznik nového jeskynního jezírka. Naštěstí si však našly cestičku, vytekly ven a smetly několik vesnic. Kromě dvou slepic však nikdo nepřišel o život.

„Konec!“ Vykřikla radostně Vyšší moc.

Guláš radostí povystrčil párek, aby ho zase ihned schoval, protože ta bolest byla nesnesitelná.

Víla vytřeštila oči. Nekontrolovatelně se třásla. Definitivně se zbláznila. Začala si zpívat písničku Prší, prší.

Lidská žena klečela na kolenou. Obličej měla schovaný v dlaních. Byla si vědoma toho, že díky ní již brzy vymře celý lidský rod. Jakmile viděla, že na ni Kocour chce přenést Guláše, překousla ampulku s jedem, kterou měla schovanou v ústech. Párkrát sebou škubla. Hlava jí spadla v nepřirozeném úhlu na prsa. I ona zemřela.

Guláš se naštěstí dostal bez nehody na nyní již mrtvé tělo. Neměl moc sil. Opatrně uždiboval kousky masa ze špinavého stehna. Pomalu nabýval na objemu. Tlak všech ingrediencí se stabilizoval. V jeho párcích začal opět proudit bujón. Byl zachráněn.