Hrozba z vesmíru – 15. Hrozba nadále trvá
Celý následující týden trávili každý u sebe doma, líčili své zážitky, sbližovali se navzájem s rodinami po tak dlouhém odloučení a uvykali si opět na Zemi. Museli se informovat, co se v jejich nepřítomnosti dělo, aby se opět mohli začlenit do společnosti. Přece jen, pět let je dlouhá doba.
A začlenit se mezi ostatní musí zvládnout velmi brzy. Vždyť je čeká velmi náročný úkol. Uvědomit svět o blížícím se nebezpečí a vymyslet účinnou zbraň, aby se zachránili. Jak jen to provést? I kdyby se jim svět podařilo přesvědčit, že mají být zničeni, že to nejsou jen výmysly dvou nenapravitelných vtipálků, jak by jen mohli proti Bytostem bojovat? Neznají jejich slabosti, neměli za celou tu dobu příležitost to zjistit. Poněkud bezvýchodná situace. Ale Mike s Petem rozhodně nepatřili k těm, kteří se vzdávají bez boje. Už jsme se o tom nejednou mohli přesvědčit. Ten, kdo by si myslel, že to vzdali, nemá pravdu. Budou bojovat až do konce. Samozřejmě to musí být zdárný konec. Pokusí se proto udělat vše, co bude v jejich silách.
A tak se po týdenní aklimatizaci vydali hledat práci. Měli štěstí, podařilo se jim ji sehnat již první den. A ne jen tak ledajakou. Přeci jen, absolventi Vesmírného institutu jsou vysoce ceněni. Obzvláště, když mají zkušenosti z vesmíru. A tito dva nevynechali jedinou možnost praxe mimo Zemi, několikrát dokonce sbírali nepozemské zkušenosti i o prázdninách.
Měli také za sebou již několik vynálezů. Nejen HYKOP je proslavil, psalo se i o sondě CR-51Q na Ió, objevili černou díru X97 Booti, dokonce byli velice známí díky svým výzkumům vegetace na planetě Terial obíhající kolem Bellatrix. Díky všemu tomuto získal Pete místo profesora fyziky, vesmírné orientace a teorie kosmických letů na Vesmírném institutu a Mike se stal odborným asistentem výzkumu mimozemských struktur v nejznámější organizaci na Zemi, zabývající se touto problematikou, v Non-Earth Laboratory.
Oba tudíž získali velice příhodné podmínky pro poslání, které je čekalo. Jen přijít na to, jak. Ať se snažili sebevíce, lovili v paměti, vzpomínali, zda si nějak nevšimli jakékoli jejich slabosti, třeba i bezděčně, nevybavilo se jim nic. Jako by Bytosti byly nezranitelné. I když nějakou slabinu mít musí, to je samozřejmé. Problém byl v tom, že Mike i Pete byli po celou dobu svého uvěznění v kontaktu pouze s roboty, Bytosti viděli jen přes sklo. Těch pár krátkých okamžiků, kdy s nimi byli, za tu dobu je poznat nemohli.
Čím více si lámali hlavy, tím větší beznaději a pocitu marnosti propadali. Když se občas někomu zmínili o tom, co je trápí, nikdo je nechápal. Všichni měli za to, že jde opět o nějaký žert, přesně tak, jak se obávali. V té době už je oba měli v jejich zaměstnáních za podivíny, nejen pro jejich bláznivé řeči o mimozemšťanech, kteří si brousí zuby na jejich milovanou planetu, ale co víc, vždyť oni tomu snad věří a neustále všechny přesvědčují, ať s tím něco udělají. Prý nebude dlouho trvat a bude na cokoli pozdě. Protože ale měli vynikající pracovní výsledky, byli i přes své „podivínství“ uznávanými odborníky. Ostatně, skoro každý velký vědec a objevitel je tak trochu či více cvok.
Redakční úpravy provedla Bilkis Blight