Vzpomínka na mě XIII.

Našla jsem ho na konci cesty v parku, kde se krčil za hromadou odpadků. Jeho volání mě k němu dovedlo bezpečně jako maják. Běžela jsem za ním celou cestu. Ale když mě uviděl, začal na mě šíleně mávat, abych zůstala stát. „Nehýbej se!“ „Petře?“ naznačila jsem němě. Přiložil si prst ke rtům a naznačil mi, abych nemluvila, a začal se plazit ke zdi, která oddělovala zadní část hřbitova od aleje. Bez problému ji přelezl a já se vydala za ním. „Petře!“ vykřikla jsem. Zastavil se. Došla jsem k němu, vzala ho za ruku a posadili jsme se na obrubník. Nechtěla jsem, aby mi toho příliš vysvětloval. Už jsem poznala Stíny i noční můry. Chtěla jsem mluvit o své nehodě a o tom, co jsem při svém pátrání postupně odhalovala „Myslím, že mě...

Autor : dne 04/11/2010 | Vzpomínka na mě - D | 0 komentářů

Království Araxie – X. Konec

Bylo jedno krásný ráno padesát let po revoluci. Dav návštěvníků se tlačil na železnou mříž u vchodu do hrobky. Starej Hýkal, tak jako každý den, pustil dovnitř prvních dvacet lidí. Bylo mu už přes sedmdesát a práci průvodce dělal skoro celej život. Myslel si, že už ho nic nedokáže překvapit. Zavřel za nimi dveře a jako obvykle se postavil doprostřed kruhu zvědavých návštěvníků a monotónně spustil nacvičenou řeč: „Je tomu již padesát let, co se udatný Netyka vydal na odpočinek. O jeho statečných skutcích vypráví tyto stěny. Když se otočíte, spatříte-“ „Statečných skutcích, říkáte? Pche…“ Hýkala to zaskočilo. Něco takového ještě nezažil. Podíval se, kdo se odvážil přerušit jeho výklad a uviděl postavu v černém plášti, s kapucí přes...

Autor : dne 04/11/2010 | Království Araxie | 0 komentářů