Hrozba z vesmíru – 7. Boj o přežití začíná
Slunce je ještě vysoko nad hlavou, tma tedy ještě nepřijde. Ale i tak by měli co nejdříve začít. Vždyť kdo ví, jak dlouho ještě vydrží světlo. Země se otočí jednou za dvacet čtyři hodin, Dirtac však jen za dvacet, ale třeba na takovém Barillu, tam je to pouhých čtrnáct hodin. Na Barillu to zase tak moc nevadí, protože tam není dýchatelná atmosféra a veškerý život je proto pod obrovskou kopulí a tím pádem není problém s umělým osvětlením, ale zde tato možnost není. A vezměte si například takovou Zadanae. Tam je podobně tmavé slunce, jako zde, a už když je v poloviční vzdálenosti k horizontu, svítí tak slabě, že není vidět na krok. Ještě, že tento stav trvá pouze asi hodinu, pak vyjde druhé slunce Zadanae a planeta se opět ponoří do červeného světla. Má i zdejší...
Hrozba z vesmíru – 6. Nová země
Zmateně se rozhlíželi kolem. Zelenou pronikavou záři vystřídalo tlumené červené světlo mající svůj zdroj v temně rudém slunci. To sice bylo alespoň dvakrát tak velké, jako jejich žluté, avšak dávalo mnohem méně světla. Pro jejich oči to však bylo velmi uklidňující, neboť je měli ještě velmi podrážděné ze svitu „Hvízdající planety“, jak jí občas mezi sebou říkávali. Byl to tehdy Mikův nápad a tak není divu, že se nyní Pete usilovně snažil vymyslet název pro tuto planetu. Nakonec to vyhrál název „Temná planeta“. Nyní se tedy rozhlíželi po této „Temné“ zemi. Co jim asi přinese za trápení? Je opravdu tak divoká? Co všechno je ještě potká? Osud je poučil, že nic není možno předvídat. Vždy se může stát cokoli naprosto...
I bozi mají své dny!
Třinácté soutěžní dílo se právě představuje. Na oblačném polštáři seděl jeden ze čtveřice přírodních bohů a líně šťouchal velkým prstem do oblaků a cvrnkal je jako kuličky. „Mám o Aetha strach,“ prohodila Terra a pročísla si rukou záplavu olistěných vlasů. Undia jen pokrčila rameny. „Jen se nudí, nic víc. Nic mu není,“ zašplouchala v odpověď a ledabyle mávla rukou, až se kolem rozstříkly kapky. „Nudí se už moc dlouho. Ještě vyvede nějakou hloupost… vzpomínáš na ta tornáda před deseti lety?“ „Ach, nebuď tak starostlivá, sestřička,“ poskočila Undia na místě a protočila blankytné oči. „A když už se chceš starat, radši vymysli řešení.“ Terra zamyšleně vytrhla ze své kštice dozrávající kaštan a...
1. kapitola – Konec věků
Dvanácté soutěžní dílo se právě představuje. Den po dní ubíhá a každý je tak podobný tomu předchozímu. Mnoho lidí, elfů, víl a dokonce i mírumilovných hobitů si stěžuje na každodenní rutinu. Avšak když po mnoha staletích přijde den hromobití, na který pamatují už jen nejstarší z rodů, všichni náhle ustrnou a zaleknou se hněvu z nebes. I zalitují rouhači svých slov a ukrývajíce se před blesky z čistého nebe prosí o slitování. To ovšem nepřijde. Nikdy ne samo. V ten den, kdy náš příběh začíná, se všichni tvorové Kouzelného světa probouzeli s vědomím dalšího všedního rána. Již nebylo téměř jediného, kdo by si vzpomněl na osudnou událost, od které uběhlo přesně tisíc let. Zprávu o nadcházejícím dni jim přinesla až tajemná věštba lesní víly Afromaé, která předpověděla...
Záhadná cesta do hory
Jedenácté soutěžní dílo se právě představuje. Autorka: Derryka Fashionová Jednoho dne se sešli tři rody na magickém místě u osudové hory.Tyhle tři rody se nějak jmenovali.První se byli Elfové,druhý rod byli Hobiti a třetí rod byl Lidský a poslední byli Vílí rod.Než přišli museli otevřít tuhle osudovou horu,ale bylo to háček nevěděli jak.Až na to přišli.Museli tu horu otevřít společnými silami.Ale jak,vymýšleli různé nápady jak to otevřít a však se rozdělili a obešli horu aby něco zjistili.Pár lidí zůstalo u vchodu a hledali.U vchodu na zdi byli podivné znaky,ale nikdo je nedokázal rozluštit,kdo by taky uměl.V hoře byla podivná díra a v ní něco hnědého jako by to byl starý,ale hodně starý pergamen.Pokoušeli se ho dostat ven s díry,ale marně,byl tam zastrčený že...