Království Araxie – Část III. VIII. Slečna Kristýna
Netyka a Prchal přišli ke dveřím soukromých stájí, které stáli na kraji města. Podle plánu zde Netyka ukryl Hrabivce a zajistil, aby zde nikdo jiný nebyl. Nebylo to těžký. V těchto stájích přežívalo několik zbídačených koní, o který se staral jeden stařík, co sotva chodil. Netyka ho snadno přesvědčil, že se chce nechat najmout jako čeledín. Prchal se chystal otevřít dveře, ale Netyka ho zarazil. „Víte, měl byste nejdřív něco vědět. Pan Hrabivec se nezdá být ve zrovna nejlepší kondici.“ „Je snad zraněnej?“ Zhrozil se Prchal. Netyka svraštil čelo. „To zrovna ne, ale… No uvidíte sám.“ Prchal otevřel dveře. Dovnitř vniklo světlo a několik nejbližších koní začalo nespokojeně řehtat a dupat. Do nosu je udeřil pach zvířat, sena...
Odchází, přichází a zůstává
Vítám tě…Odcházíš ztrácíš se z mých dlaní… Odcházíš pryč za svítání… Odcházíš smutně ti mávám… Odcházíš a já už zase vstávám… Odcházíš zas jinam jdeš… Odcházíš já vím, že zase přijdeš… Přicházíš už zase je noc… Přicházíš tvůj polibek má velkou moc… Přicházíš a neseš mi sen… Přicházíš na dobu než bude zas den… Zůstáváš s tebou v bezpečí jsem… Vítám tě… Snový anděli… Redakční úpravy provedla Janel...
Modlím-li se
Modlím-li se…Modlím-li se k Bohu, modlím se upřímně, modlím-li se k Bohu, modlím se jedině. Modlím-li se k Bohu, modlím se k Otcovi, modlím-li se k Bohu, jen On mi napoví. Modlím-li se k Andělům, modlím se k záři, modlím-li se k Andělům, modlím se k nebeské stráži. Modlím-li se k Andělům, modlím se i k Otcovi, modlím-li se s Láskou, Láskou mi odpoví. Redakční úpravy prvedla Janel Weil.
"Bezejmenná"
Vydařená práce z Literárního semináře. Bylo to nejhorší dopoledne, jaké muselo panství sira Apletona přečkat. Policisté si podávali dveře, otázka stíhala otázku a mnoho osob bylo nuceno stále znovu a znovu odpovídat na to samé. Pouze jedna mladičká služebná byla z tohoto kolotoče vynechána. Stále ještě byla v šoku poté, co ráno našla sira Apletona v jeho pracovně mrtvého, když mu nesla snídani. Ale pátrání policistů nepřinášelo žádné výsledky, a tak kladli další a další otázky a byli stále bezradnější a bezradnější. Nebyla žádná stopa, nebyl žádný motiv a nebýt těla, dost dobře by se dalo říct, že se nic nestalo. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel a přitom bylo v sídle v přes noc několik hostů a dobře dva tucty služebnictva. A protože není možné, aby byl...
Hrozba z vesmíru – 8. Rohlíková pláň
Když se ráno probudili, vůbec se jim nechtělo vstávat. Ale asi budou muset. Přestože si na dnešní den naplánovali jen obstarat trochu jídla, pokusit se nalézt ještě něco jiného, než ovoce, udělat větší nádoby na vodu a trochu se porozhlédnout po okolí. Více zatím nepotřebovali. Mikovi se ovšem z vyhřátého pelíšku vůbec nechtělo. A tu dostal Pete opět „geniální“ nápad. Šel si utrhnout ovoce, schválně to největší, asi třikrát tak velké jako náš kokosový ořech. Místo opečení a následné konzumace z něj však vydlabal vnitřek, do skořápky nabral vodu a už se hrnul na Mika s osvěžující koupelí až do postele. To ovšem neměl dělat, neboť Mike si rozhodně nenechá vše líbit, obzvláště od Peta ne, takže za chvíli již oba běhali po lese a Mike Petovi hrozil, že až...