Sbohem a nashledanou – 1.

Osmé soutěžní dílo se právě představuje. „Otevři oči a pohlédni“ pronesl jemný ženský hlas. „Stačí jedna chyba a jsou moji!“ zasmál se. „O tom pochybuji, drahá“ odporovat druhý. Z mlhy vystoupila mužská postava, dobře stavěná, sen všech mužů. Chraplavě se zasmál. „Jsou silní. Všichni“ nechal se slyšet. „Ale, nepovídej. Nejsou všichni jako my. Mají své slabiny. Choutky. Přání? Ano, ale i chamtivost, bezohlednost a být vítězem nad ostatními. V tom jsou porazitelní.“ Muž natáhl ruku a z mlhy vyklouzla jemná ručka. Nikdo by neřekl, že by tato chladná, krásná ruka mohla ovládat tak děsivé umění, že se o tom bojím vyprávět. „Ano, to máš pravdu“ smutně povzdechl. Upřel zářivě zlaté oči do mlhy a nepatrně se usmál. Jeho již tak nádherná tvář ještě víc zkrásněla a on...

Autor : dne 03/04/2010 | Sbohem a nashledanou - N | 0 komentářů

Těžká chvíle – Část prvá

Sedmé soutěžní dílo se právě představuje. Kdesi daleko a přehluboko v lesní tišině poblíž veliké hory z tmavého kamene udávali se jednoho dne věci velmi zvláštní… Slunce bylo na ústupu však neztratilo svůj zlatý jas. Náhlý, teplý vítr pohladil trávu a ticho přerušili nevídané zvuky. Klap! Lesní zvěř vylekaně utíkala do svých skrýší. Plesk! Jeleni spěšně ukončili svou odpolední siestu. Bum! Zajíci svou povahou lekaví, vyskočili z trávy ve žhavém úprku. Třask! Dokonce i starý a veverák, který viděl už mnohé divy raději zalezl do bezpečí dutiny stromu. „Ee?“ vyhrkl jeden ze čtyři náhle zjevivších návštěvníků. Vskutku zvláštní človíček. Inu jako ostatně každý hobit. Světlé, jemně zvlněné vlasy v krátkém sestřihu odráželi slunce natolik, že pod nimi zanikali krásné...

Autor : dne 03/04/2010 | Těžké okamžiky - D | 0 komentářů