Láska
Muzikál z pera Princess Star. -*- Velká síň při večeři, obě dívky se objímají a pláčou dojetím Betty: „Promiň mi, Abiho, to moje chování, ošklivá žárlivost mne k němu dohání.“ Abiha: „Žárlivost? O čem to mluvíš?“ Betty: „Slib, že to nikde nepovíš!“ Abiha v mžiku předvede gesto přísahy Betty: „Těžko se mi to říká, kluka se to celé týká.“ Betty se zoufale sesune na lavici, Abiha si k ní hned přisedne Abiha: „Prozraď mi, copak se děje.“ Betty: „Chodí do Tvojí koleje.“ Abiha: „Že to je Eduard?“ Betty: „Tak moc je to poznat?“ Abiha: „To není podstatné, měla ses ozvat!“ Abiha se tváří dotčeně Abiha: „Jsem tvoje kámoška, máš se mi svěřit, vždyť přece víš, že mně můžeš věřit.“ Betty se na Abihu omluvně usměje Abiha: „Navíc bych ti řekla hnedle, že jsi...
Pýcha
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Klára je krásná dívka a moc dobře to ví. Od malička jí to všichni říkali, tak si na to zvykla. Jenže se stalo, že má ráda jen sebe a ostatní považuje za méněcenné, protože ona je kráska. Po ostatních chce, aby jí říkali, jak je nádherná. Klára má dlouhé vlasy a štíhlou postavu, a to je podle ní hodno obdivu. Nenajde se nikdo, kdo by jí odporoval, všichni raději řeknou, jak je krásná, než aby riskovali hysterické scény. Ani princezna Krasomila nebyla tak pyšná, jako je Klára. Nosí nos nahoru, užívá si obdiv. Je otázka času, než ji čeká pád.
Hněv
Z pera Cally Torové. -*- Hodil o zeď několik talířů. Všechny postupně dopadly ve střepech na zem. Rozhlížel se, co by ještě mohl rozbít, ve tváři úplně rudý. Na nic nepřišel, a tak jen prásknul dveřmi a odešel. Z rohu ze stínů se vynořila drobná postava, která sklidila střepy a vyhodila je. Povzdechla si nad ním, ale stejně neudělala nic, čím by to změnila. Věděla, že když ho ovládá vztek, tak to nemá cenu. Až se uklidní a přijde moudřejší, tak pak s ním bude moct mluvit. Bylo jí líto, že má něco takového nad jejím dítětem až takovou moc. Jenže lítost v tomhle nestačila.
Zoufalství
Z pera anonymního autora. -*- A tak stál na vrcholku skály, kámen k noze přivázaný. Otáčel se za vesnicí, kde byla ona. Žila. Veselá, nádherná s úsměvem na tváři s jiným mužem, který si ji nezaslouží. Jak si ho mohla vybrat? Nebyl dost dobrý pro ni, ani pro tuto zem. Už má místo jinde. Ona byla na něj taková zlá, stejně jako jeho osud. Kde je co na životě dobrého? Řeka je studená, vítr mu čechrá vlasy a jakoby na něj volal: „Už skoč, už konec trápení!“ A on. Už bez myšlenek s klidným pocitem, vrhl se do vln s vidinou, že jde za lepším.
Spravedlnost
Z pera Theresy Meyers. Spravedlnost má mnoho podob. Jedna paní, nazvěme si ji paní S., se snažila z důvodu domácího násilí rozvést se svým manželem, který ji opravdu týral, jak fyzicky, tak psychicky. Soud ovšem její žádost považoval za neopodstatněnou a nerozvedl jí. Ona se nešťastná vrátila s manželem domů. Ten večer ji znovu zmlátil a urážel, jak jen mohl. V noci jej ovšem navštívil duch. Tento duch jej celou noc strašil, děsil, hrozil mu, že se bude vracet každičkou noc, pokud nenechá svou ženu na pokoji. Následujícího dne to byl právě on, kdo podal žádost o rozvod, které bylo vyhověno. Spravedlnost byla...
Upřímnost – Nezávislá poradkyně
Z pera anonymního autora. „Co tyhle?“ „Ne, ne, ne, proboha, ty ne!“ „Vždyť jsou pěkné, a navíc nestojí moc—-“ „Ale vypadáš v nich jako selka,“ odtušila Helena věcně. Sandra si povzdechla a začala se soukat ze šatů. Helenu znala už roky, byla správně trhlá, akční a upřímná… někdy až moc. „A tyhle?“ „Vůbec, žlutá není tvoje barva!“ „Není?“ „Ne, vypadáš v ní nemocně.“ Copak by tě zabilo říct, že mi to šíleně sekne? mručela si Sandra pod vousy. Zkusila si šestnácté šaty. Docházela jí trpělivost. „Tak co?“ Heleně se rozzářily oči. Nadšeně zatleskala. „Parádní! Pecka, fakt! Filip se do tebe zamiluje na první...
Láska – U Anděla – XIV.
Muzikál z pera Connora Iana McBrownniese. -*- Sally se připravuje na svatební obřad. Do místnosti přichází poutník – její snoubenec. Sally: „Dnešek bude krásný, všichni ať slaví“ poutník: „Nechť jsme my dva jenom zdraví!“ Sally: „Zdraví, štěstí, lásku.“ poutník: „Beru si dnes velkou krásku!“ v rudé komnatě se nachází tři služebníci poutníka. Nemůžou se dočkat obřadu. Konfus: „Sako škrábe, kalhoty škrtí“ Marius: „Neříkej! Prý ocas drtí?“ Rumius: „Udělej díru, ocas strč ven.“ Konfus: „To né, to bych dělal celý den!“ Marius: „Nevěstu vyděsíš, co pak?“ Rumius: „Bude rudý jako rak.“ Konfus: „Asi zůstane tam!“ svatebčané stojí v hostinci U Anděla a čekají na obřad Sally: „Kostel by byl lepší, co se dá dělat!“ poutník: „Snad do kolečka běhat?“ Marius: „Fuj!...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
