Plechovka
Výsledek mojí zvláštní, smutné nálady, básnička staršího data, myslím někdy kolem minulých Vánoc, sama nevím, co bych si o ní měla myslet, ale stejně je tu …Šátek se ti smekl z ramen, Špinavou ulicí lehko proletí, V ruce máš plechovku neštěstí, Ještě včera jsi snila svůj sen. Zkus jen sebrat dost odvahy, Plechovka zacinká o dřevo podlahy, Neštěstí se vylilo otvorem v hliníku, Došla jsi k dalšímu života mezníku. Neštěstí nechala jsi za zády, Tam v tančírně zateklé v parketách, Co teď můžem mít na životě rády, Můžeme žít ve svých snách.
Červený balónek
U této povídky se naskýtá velká možnost, že ji nepochopíte, já sama jsem ji nechápala, dokud jsem se nedostala k posledním slovům povídky, avšak doufám, že se vám bude líbit. Měl by vzniknout cyklus krátkých povídek, kterou budou mít vlastně jen několik věcí společných balónky, malého hošíka a pokaždé jinou dívku. Neviděli jste můj balónek? Byl červený! „Neviděl jste můj balónek? Byl červený,“ ptá se uslzený hošík muže kreslícího město pod nimi. „Ne, neviděl jsem žádný balónek, myslíš, že mám čas na to, abych pokukoval po balóncích? Jsem umělec, maluji.“ „Ale tahle červená skvrnka tady, to je jistě můj balónek!“ namítá hoch, ukazuje na červenou skvrnku, kterou malíř namaloval hned nad kostelní věž. „Možná ano, možná ne....
Kapitola VI. – Morové světlo –
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Když otevøela jsi oèi, vidìl jsem celý svìt v záplavì modøi, skvìl se každý kvìt. ~...
Poletím
Další lístek ze Susyiny poezie.Chci lítat, Já věřím že poletím. Začíná svítat. Proletím stoletím. Na skále stojím, Rozpínám ruce. A víru mojí, Zastaví soudce Ten rozsoudí zda poletím, Zda doletím až ke hvězdám. Nebo přiletí mi prokletí A spolu s vírou duši odevzdám. Tak co? Přidělíš mi křídla? Už nechci kráčet světem. A tak ze skály vzlítla, Divokým a ladným skokem. Pár chvil jak by letěla Pocit plný svobody. Zpátky do propasti sletěla, Duše plná pohody. O skály se zabila, rozhodl to osud Ale svůj sen si splnila, Duše vzlétla odsud, Mrtvá a štastná? Jak můžu být, Duše je krásná i bez těla se dá...
Ticho, prach a pavučiny
Může žena, démon, žít lidský život?Temným lesem se plížila postava. Byla to žena s rudými vlasy, ale v jejím způsobu pohybu nic lidského nebylo. Měla ladnou, téměř neslyšnou chůzi. Vypadalo to, jako by se mezi stíny pohybovala velká, nebezpečná šelma. Hustými stromy probleskovala bledá luna. Žena se zastavila, zvedla svou tvář k měsíci a výhružně zavrčela. „Přece ještě není tak pozdě, ještě není úplná noc.” Polekaný měsíc se schoval za mrak a jen nesměle dovolil letmým tenounkým paprskům dotknout se země. Lesem šuměl vánek a ve vzduchu byla cítit smrt. Pípání ptáků utichlo a každý živý obyvatel lesa zatoužil po neviditelnosti. Za lesem stál domek a k němu se nyní žena blížila. Vypadala, jako když je na lovu. Vtom se otevřely dveře a z domku vyběhl se...
Malá mořská víla
Někdy zdání klame a každá mořská víla nemusí být sladká a nevinná… Zapadající slunce rudě barvilo mořskou hladinu. Bylo téměř bezvětří a opuštěnou pláž omývaly nízké, vláčné vlny. Šum moře jen tu a tam přerušil výkřik racka, který tu poletoval podivně sám. Obvykle létají tito mořští ptáci v hejnech, ale tady nebyl nikdo, komu by to mohlo připadat zvláštní. Celá pláž vypadala jako zapomenutý kousek ráje, kam lidská noha nikdy nevkročila. Nikdy? A co ty stopy, které vedou z moře dál, na pevninu? Lidské stopy. Slunce už zapadlo. Všudypřítomná tma schovala ve své náruči vše, co se dalo. Nebyla vidět ani vlnka, ani kámen, ani racek. Působilo to strašidelně a když pak vyšel měsíc, vypadalo to ještě hrůzněji. Byl úplněk, ale jiný, než kdykoli jindy. Měsíc visel...
Jak rek zachránil draka před princeznou
Bylo nebylo cestoval si takhle jednou jeden rytíř. Byl velice statečný, ale také velice nešikovný a jmenoval se příznačně Zmařil z Chocně pod Pantoflem. Nu a tenhle rytíř se po své dlouhé cestě rozhodl, že si odpočine v blízké hospůdce. Ta se nacházela na kraji Dračího království. Tam se samozřejmě neuhlídal a přehnal to s pitím a tak zanedlouho celé království vědělo, že přijel udatný rek a že nechce aby se o něm vědělo. Shodou okolností měli zrovna v tomhle kousku země velké problémy s jedním drakem a princeznou a tak druhý den po rytířově příjezdu pro něj nechal poslat sám pan král. Rytíře to samozřejmě vůbec nepřekvapilo. Oblékl si své nejlepší a vlastně jediné brnění a vydal se do zámku. Musel jít většinu cesty pěšky, protože koně táhnoucí kočár odmítli po...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
