Malá mořská víla

Někdy zdání klame a každá mořská víla nemusí být sladká a nevinná…

Zapadající slunce rudě barvilo mořskou hladinu. Bylo téměř bezvětří a opuštěnou pláž omývaly nízké, vláčné vlny. Šum moře jen tu a tam přerušil výkřik racka, který tu poletoval podivně sám. Obvykle létají tito mořští ptáci v hejnech, ale tady nebyl nikdo, komu by to mohlo připadat zvláštní. Celá pláž vypadala jako zapomenutý kousek ráje, kam lidská noha nikdy nevkročila. Nikdy? A co ty stopy, které vedou z moře dál, na pevninu? Lidské stopy.

Slunce už zapadlo. Všudypřítomná tma schovala ve své náruči vše, co se dalo. Nebyla vidět ani vlnka, ani kámen, ani racek. Působilo to strašidelně a když pak vyšel měsíc, vypadalo to ještě hrůzněji. Byl úplněk, ale jiný, než kdykoli jindy. Měsíc visel nízko na nebi a zdál se tak nějak větší. Navíc přes jeho bledou tvář se táhly …vypadalo to, jako cákance krve.

O kus dál už nebylo po nedotčeném kousku země ani památky. Turistické centrum přímořského letoviska právě ožívalo nočním životem. Z barů, kterých tu bylo nepočítaně, se rozezněla typická diskotéková hudba a davy mladých lidí plnily taneční parkety, barové židličky i místa u stolků v poněkud soukromějších boxech.

„Kde se tak krásná dívka jako ty tak dlouho schovávala, že jsem tě tu ještě nepotkal?” zeptal se mladý muž, sedící u baru na vysoké židli, dívky vedle něj.
Otočila se po hlase. Usmála se, ale nic neřekla.

„Kde ses tu vzala? Jak se jmenuješ?” zkoušel to mladík dál.

„Jsem Aella,” její hlas zněl jako pohlazení.

„Já jsem Leo,” představil se také.

Právě skončila série rychlé hudby a rozezněly se tóny pomalé.

„Zatančíme si?” zeptal se jí.

„Ráda,” přikývla a nechala se odvést na parket.

Objal její štíhlé boky, vlnící se v rytmu skladby. Ona položila své ruce okolo jeho krku.

Když se k němu přitiskla, nedokázal skrýt své vzrušení. Její tvář byla tak blízko. Zdálo se, že Aella nebude proti polibku…

Nebyla. Naopak. Zprvu lehké, jakoby ochutnávání, se rozvinulo v lačné a hluboké líbání.

Leo sjel rukou Aelle po zádech. Přitiskla se k němu ještě víc. Oba, ačkoli tanec byl velmi pomalý, dýchali zhluboka a zrychleně. Skrz tenkou látku její blůzky sálalo teplo a vpíjelo se do mladíkovy hrudi. Přestali tančit. Aella se na Lea podívala a pak stočila pohled k východu.

Leo kývl a už byli na odchodu.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, vzal mladík Aellu do náruče a odnášel k pláži. Ponořeni jeden druhému do očí, které slibovaly vášnivé hry lásky, se skryly před zraky ostatních návštěvníků noční pláže na vzdálené místo za písečnou dunou, kde byl příhodný travnatý plácek s několika palmami. Leo opatrně položil Aellu na měkkou trávu a začal zkoumat její tělo. Ani Aella nezůstávala pozadu. Ve víru milostného dobrodružství ze sebe vzájemně strhávali kousky oblečení, až byli oba úplně nazí.

Vzdálený mužský výkřik skryl hluk a hudba.

Než se vydala zpět tam, odkud přišla, ještě se naposledy otočila a poslala vzdušný polibek beztvarým krvavým zbytkům své večeře.

Vycházející slunce rozehrálo barvy duhy na písku pláže. Avšak barva, která převládala, nebyla jen hrou světel a stínů. Od palmového hájku směrem k oceánu směřovaly lidské stopy. Zkrvavené lidské stopy.

Pomalu přicházel příliv a moře smazalo poslední důkazy o tom, že ten, kdo vešel do vln, už nevyšel na břeh a ve třpytu mořské hladiny mizela typická trojúhelníkovitá černošedá ploutev.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *