Červený balónek

U této povídky se naskýtá velká možnost, že ji nepochopíte, já sama jsem ji nechápala, dokud jsem se nedostala k posledním slovům povídky, avšak doufám, že se vám bude líbit.
Měl by vzniknout cyklus krátkých povídek, kterou budou mít vlastně jen několik věcí společných balónky, malého hošíka a pokaždé jinou dívku.
Neviděli jste můj balónek? Byl červený!


„Neviděl jste můj balónek? Byl červený,“ ptá se uslzený hošík muže kreslícího město pod nimi.
„Ne, neviděl jsem žádný balónek, myslíš, že mám čas na to, abych pokukoval po balóncích? Jsem umělec, maluji.“
„Ale tahle červená skvrnka tady, to je jistě můj balónek!“ namítá hoch, ukazuje na červenou skvrnku, kterou malíř namaloval hned nad kostelní věž.
„Možná ano, možná ne. Teď si jdi po svých,“ utrhl se na něj malíř.
Hoch byl sklíčený, nikdo jej nebral vážně.
„Proč pláčeš?“ zeptala se jej Dívka procházející kolem.
„Ztratil se mi balónek a lidé jsou zlí!“ odpovídá hoch.
„A kde’s jej viděl naposled?“ zeptala se Dívka.
„Malíř jej namaloval nad kostelní věží, ale bude už dávno pryč,“ vzlykal hoch.
„Možná ano, možná ne,“ pravila Dívka. „Pojď půjdeme za malířem.“
Chlapec ji poslechl.
Dívka byla oblečená celá v černém, vlasy měly barvu havraní černi, se kterými kontrastovala světlá pokožka.
Když se přišli k malíři, nevěnoval jim pozornost.
„Neviděl jste červený balónek?“ zeptala se Dívka mile.
„Ne, neviděl… Ty už jsi tu zase?“
„Tady je tvůj balónek, podívej,“ říká Dívka potěšeně a podává chlapci balónek.
„Ale to není on,“ protestoval hošík. „Ten můj byl hezky červený. Tenhle je červený jako, jako krev,“ stěžoval si.
„Už ale máš červený balónek,“ upozornila jej dívka.
Odvrátila se.
Malíř byl mrtvý.

„Tak pojď, bratříčku,“ zavolala Dívka na hocha, který ještě chvilku sledoval malíře, jemuž ze ztuhlých prstů vypadl štětec.
‚Měl jsi mi říct, kde jsi viděl můj balónek, nemuselo to tak dopadnout!‘ pomyslel si.
SMRT