4. kapitola – Koně? Nikdy!
Hmm, život ve světě elfů má své plusy i mínusy… Probudilo mě ostré světlo dopadající na můj obličej. Rozespale jsem zamrkala a rozhlédla se kolem sebe. V první chvíli jsem byla naprosto dezorientovaná a nemohla pochopit, kde že to vlastně jsem, ale pak mi to zase všecko došlo. Moje dobrá nálada, která se objevila po probuzení z příjemného snu, se pomalu rozpadávala. „Ahoj. Tak už jsi konečně vzhůru.“ Polekaně jsem vyskočila z postele. Matně jsem registrovala, že mám na sobě pořád ty krásné šaty a že jsou i přes to, že jsem v nich prospala celou noc, naprosto nezmačkané. Rozhlédla jsem se a konečně objevila zdroj toho příjemného hlasu. Na stolku v rohu seděla sympatická elfka s kudrnatými vlasy až na ramena a přátelským úsměvem na rtech. Když už...
Černá svatba
Černou růži mi přinesl Svatební šaty na stůl položil Veškerou naději s sebou odnesl Karty osudu přede mnou vyložil Stál tam s tváří kamennou Černé oči se touhou chvěly Čekal, jestli snad dovedou Co všechno říci by chtěly Odvracím hlavu a ruce spínám Dřevěný křížek prosím tiše Svobodu sobě navždy stínám Ona smlouvu s ďáblem píše Černý závoj mi přes hlavu dává Jeho paže tisknou mé tělo Kde hříchy a nevěra spává Tam dostat by mě tolik chtělo Nestvůry oči rudě planou Zuby co skously rudý ret Z něj kapky na zem líně kanou A srdce hluché jak tvrdý led Naposledy v prosbách svírám kříž Dřív než nás sváže docela Snad nevzbudím se už nikdy víc Tam kde modlitba dávno dozněla Redakční úpravy provedla Janel...
Nerovný spor
Přely se jednou smrt a naděje Stály tam v tichu proti sobě Která z nich lidstvu prospěje Ulehčí v dnešní době Přely se dlouze a bez oddechu Slepé, němé a svázané Snad pro sebe a pro potěchu Pro životy dávno prohrané Naděje, ty čistá panno bláhová Co škodíš sama sobě Smrt si tě k náhrobku přiková Sejde se s tebou v hrobě Padala slova a myšlenky Soudily všechny bez rozdílu Bláznivé hloupé domněnky Co přispěly ke zkázy dílu Komu pomůže jednou která z vás? Až lidstvo citů zbaví se docela Smrt stane se jednou z nás A naděje? Ta již dávno vymřela Redakční úpravy provedla Janel...
1. kapitola – Angels
Annie, čtrnáctiletá dívka, má zvláštní sen. Zdá se jí, že jí vzduch pomůže – pokud mu bude naslouchat. Vzápětí se dozví, že něco podobného se stalo i jejím kamarádkám… Rychle jsem dokončila tah tužkou na oči. Ještě trochu řasenky… Táák. A nakonec lesk na rty. S pudrem jsem se už nezdržovala. Stěží jsem stihla pročísnout si nové krátké mikádo. Doteď jsem vždy měla dlouhé vlasy, skoro po pas. Před… No, v pátek, jsem šla ke kadeřnici. Nevím, co mě to popadlo, že jsem si řekla o mikádo. Vlasy k bradě. K bradě. To jsem ještě netušila, že mi to udělá helmu kolem hlavy. Naštěstí jsem si včera večer zapletla do mokrých vlasů copánky. Teď mám na hlavě afro vylepšené čelenkou. Ale lepší než helma. Popadla jsem tašku a bez bundy vyběhla z domu....
5 kapitola: To se mi líbí
„Ahoj,“ pozdravil onu dívku. Pozorně si ji prohlédl, byla to blondýnka, štíhlé postavy asi v jeho věku. „Ahoj,“ podívala se jeho směrem a taky si ho pořádně prohlédla. Když si ho tak prohlížela, tak si všiml, že má pomněnkově modré oči a že se jí na krku blyští řetízek s písmenem M. Vypadal opravdu půvabně. Trochu se na ni usmál a ona mu jeho úsměv opětovala. „Na chvilku si sem sedni,“ ukázala majitelka na křeslo, „jen dodělám hábit téhle mladé slečně.“ Alex se posadil a koukal se, jak slečna Rehingtonová pracuje. Dívčin hábit vypadal zajímavě, nikdy něco takového neviděl. Nejdřív jí vyměřila míry na halenku v jemně oranžové barvě, potom jí naměřila míry na tmavě modrou sukýnku, která byla těšně pod kolena a potom...
Moje sestra Denny
Ahoj. Jsem Eva Younei. Je mi 13 let. Bydlím s rodinou v pěkném malém rodinném domečku ve Španělsku, u pláže. Mám sestru Denny, která je o dva roky mladší. A o ní začíná mé vyprávění… Naše Denny byla vždy velmi tichá a zdrženlivá. Ovšem teď, když je v pubertě, se alespoň trochu změnila a je taková… normální. A našla si i kluka. Bez svého milovaného Lorence nevydrží ani týden. A já, jakožto starší sestra, jsem si na ni vymyslela malinkou lest… Mám svůj diář. Stejný má i Denn. Poprosila jsem mou dospělou sestřenici o takové kouzlíčko. Vše, co do deníčku Denny napíše, se objeví na MÉM diáři. To znamená i její rande. Muhehe. No, s Lorencem se znají od školky, ale chodit spolu začali až minulý týden. A o tom vám chci psát. DENNINO PRVNÍ RANDE Bylo...
Konec světa
Dívka, která až do téhle chvíle žila naprosto normálním, nudným životem, dostane znenadání vizi, ve které se dozví o hrůzné události, která se má brzo stát. Předtucha či vize… První paprsky světla pronikly mezi těžkými závěsy a ohlašovaly příchod nového dne. Už předem jsem mohla říct, jaký bude. Nudný, jednotvárný a zbytečně zdlouhavý. Prostě stejný jako jeden z dalších několika tisíců dnů, které mě ještě čekají. Jak moc bych si přála nějaké oživení, jakékoliv. Že by bylo zrovna tohle přání osudné? Možná jsem všechno způsobila já, ale možná taky ne. V tuhle chvíli jsem samozřejmě ještě nic nevěděla o tom, co mělo přijít. Ale tohle uklidňující nevědění nemělo trvat dlouho… Jako každé ráno jsem neochotně vylezla z postele a ještě se slepenýma očima jsem...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
