Červený Liek
Shine je nevyliečiteľne chorý chlapec, ktorý sníva o slnku a nebeskom posmrtnom živote. Jednej noci za ním príde upír a Shine musí žiť život v noci a posmrtnom živote na pekelnej zemi. Mladá slúžka si razila cestu pomedzi množstvo pootváraných, však po samotný okraj zaplnených, krabíc povaľujúcich sa na novom šarlátovom koberci. Čo najrýchlejšie sa potrebovala dostať do najsevernejšej izby na úplnom vrchole hradu. Už pred desiatimi minútami mala podať synovi svojho pána dôležité lieky – prispala si však a akékoľvek nápadnejšie zrýchlenie jej kroku sa rovnalo upriameniu pozornosti na svoju osobu a to by bol posledný kliniec do jej rakvy – jej pán by ju vyhodil z jeho domu rýchlejšie než by sa stačila nadýchnuť a ona by sa len pristihla sklamane hľadieť...
3. kapitola
Moje idey byly krásné. Dostanu dobrou známku, potěším tatínka, potěším upíra v hloubi mé duše. Všichni budou potěšení a já na sebe budu moct bejt hrdá, že jsem přežila školní rok. Celá rodina by se sešla a jako každý rok by mě chválili, nad dortem, vysvědčením a nad obálkami, skrývajícími modré bankovky, které jsem nežádala. Nic jsem od své rodiny už nečekala, ale když se mi něco opravdu povedlo, upír neměl žízeň a necítil se sám natolik, aby si musel jít hrát sám se sebou. I když to zní úchylně. Všichni bychom byli spokojení. Rodiče by mě poplácali po zádech a pochválili by mě.. kéž by. Odpovědi na zákeřné otázky jsem vyhledávala ve své zmuchlané mysli stále zpomaleněji a zpomaleněji. Pořád jsem musela myslet na to, co se stane, pokud to nedám. A taky jsem...
Kapitola IV. – První volby
Jednoho dne zrána byla nějaká podivná nálada a došlo to tak daleko, že lidé chtěli založit vesnickou radu, vybrat opevnění a začít obchodovat s ostatními vesnicemi. Minimálně s dvěma z těchto požadavků jsem souhlasil, a tak se konaly historicky první volby do městské rady. Obsadit ji mělo hned devět lidí. Každý v radě měl zastávat nějakou funkci. Mezi těmito funkcemi byl starosta, soudce, hlavní strážce, mistr obchodník a další. Volba byla jednoduchá, každý dal na nějakou funkci svůj tip. Kdo měl nejvíce hlasů, měl se ujmout své nové funkce. Podmínkou zůstávalo, že všichni členové rady musí plnit i obvyklé povinnosti stejně jako kdokoliv jiný. Historicky první funkce starosty byla udělena mně. Dalo se to i očekávat, protože já jsem se zasloužil o přísun zásob, i...
Kapitola III. – Práce je moc
Ráno, když jsme se všichni probudili, jsme si upekli kousek masa a uvařil čaj. Hned po snídani jsem začal dodělávat náš nový dům. Šlo to jako po másle a k obědu byla už jedna polovina hotova. Než jsme se stihli naobědvat, přišel Trevor s Kringem a řekl: „Máme problém. Lidi už většinou mají dům skoro hotový a zajímá je, co mají dělat!“ A tak jsem odpověděl: „Dneska večer ať se všichni sejdou u řeky, tam jim to povím.“ A potom jsem se v klidu naobědval a přemýšlel jsem, co s tímto novým problémem. Nakonec jsem dostal nápad, který by mohl nějaký čas fungovat. Po obědě jsem vyhrabal nějaký papír, inkoust a brk z truhlice a položil jsem si je vedle domu. Dům jsem stihl dostavět někdy kolem páté hodiny. Popadl jsem papír, inkoust a brk a běžel...
2. kapitola
Všechno se odvíjelo rychle. Každé ráno jsem vstala a každou noc jsem se snažila usnout. Často se mi to ale podařilo až druhý den, takže fialové kruhy zesilovaly a zesilovaly. Každou minutou jsem přemýšlela, jestli budu mít jednou obličej celý fialový. Opravdu jsem se asi stávala upírem, ta myšlenka mi utkvěla v hlavě. Znělo by to skvěle: Kateřina, krvelačná upírka. Střezte se! Zahihňala jsem se kapce krve, která mi ze šátku prosákla a začala stékat k ukazováčku mé levé ruky. Zasněně jsem ji sledovala ze sedu na mé posteli. Prodírala si cestičku skrz umělé brázdy, které jsem vytvořila asi před měsícem. Zaujatě jsem se jí dotkla a, kupodivu, ona se ani nehnula. Zvláštní, zasychala rychle, jako beton. Zatřepala jsem hlavou, svoje tajemství jsem schovala, aby ho...
Kapitola II. – Začátek problémů
Během noci se nic nestalo a hned poté, co pokryly zemi první ranní paprsky, jsme se všichni probudili. Museli jsme si postavit domy, opevnění a zasít, abychom přečkali zimu. Jen co jsme se všichni probrali, začali jsme pracovat. Každý nemohl bydlet ve vlastním domě, a tak jsem byl nucen vždy dva k sobě přidělit. Většinou muže a ženu. Všichni chvilku remcali, ale pak jsem jim vysvětlil, že jinak to nejde, a všichni se rozešli pracovat. Já jsem dostal Leu. A hned jsme se pustili do práce. Nejdříve jsem musel vykopat jakési základy a zasadit hlavní trámy. Lea mezitím brousila trámy a stavěla plot. K odpoledni jsme měli hotovou kostru domu a Lea připravila zahrádku. Už stačilo, aby na ní něco rostlo. Po menším obědě jsem se zase pustil do práce. Nejdůležitější bylo,...
2. kapitola
Od té doby uplynuly necelé dva měsíce. Laurë měla za úkol vydat se do lidského světa, i když neměla vůbec ponětí, kde přesně je. Ještě teď si pamatuje slova svého učitele: „…musíš se vydat do lidského světa a najít tu mapu. A nezapomeň! První člověk, kterého potkáš, bude zároveň i ta nejdůležitější osoba v tvém životě.“ Ano…nezapomene. Jenže jak má hledat člověka, když neví, kde je? Šla tam, kam ji nohy zavedly, a než se nadála, stála na pokraji pro ni neznámého údolí. Chvilku se nejistě rozhlížela, ale pak přece jenom došla k závěru, že pokud tu bude pořád takhle stát, nikdy lidský svět nenajde. Vydala se po mýtince dolů a na zádech měla svoji brašnu, ve které měla ty nejdůležitější věci, co na cestu potřebuje. Cesta, ač se to Laurë...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
