DM 38 – Linn
Hlučností ticha. Doplněno v bonusovém kole. Jak hrozné může být, když vás nikdo nikdy nevyslyší…Ječím, až se místnost třese, připadám si jako vězeň! Proč mě nikdo neslyší? Své trápení jen světu dát, nemůžu ani trochu spát, protože problém pořád tu je a každá tříska rozbolí mne! Křičím až k zbláznění, každý mne lituje, nikdo nic nezmění, každý se dívá zle, protože nechci žít, protože smysl to nemá, můžu jen tiše výt, bolí mě ruka levá, když sednout si chci, tak nemůžu, z žalu, ničemu nepomůžu, pláču, v ohromném sálu, ticho je tu nekonečné, vzduch protíná ticho věčné a já přestávám žít, kam jenom můžu...
DM 42 – Evelina
Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Vzduch se pročistil. Toho dne bylo jasno a sluneční paprsky jemně hladilo poničenou planetu. Byl to přesně rok po té podivné apokalypse. Všude se stále váleli odpadky a všechny budovy byli pobořené. V tichu a prázdnu se ozýval jen poryv větru. Silnice a chodníky byli pomalu pokryté plevelem. Ale přeci jen… „Tak to bylo úchylné,“ prohlásila nejspíš poslední žijící žena na této planetě. „Taková pecka! Ale už je asi po všem,“ pokrčí nos a podívá se na svého partnera.Muž se ironicky poušklíbnul. „To bylo hustý, jakože fakt. Ale žijem, ne? Tak pojďme se podívat na ten divnej novej...
DM 39 – Alisma
Kyselá pomsta. Doplněno v bonusovém kole. Celý okruh školy se dělil na dva tábory. Jedni ji upřímně nesnášeli a těch zbylých pár ji obdivovalo. Čím dál více lidí ale přecházelo do prvního tábora. Kdo by taky snášel její výlevy.Po chodbách chodila se vztyčenou hlavou a spolužáky sjížděla kyselým, kritickým pohledem. Výraz její tváře byl natolik pohrdavý, že si ho všímali i učitelé.Všichni ji museli trpět, protože byla dcerou ředitele. Po maturitě se ale něco změnilo. Již vyšlí studenti se domluvili, vědomi si toho, že jim už nikdo ublížit nemůže. Nachystali si ocet a pomsta, která ji toho dne potkala před školou, byla opravdu...
DM 25 – Janel
Nikdy neříkej nikdy. Doplněno v bonusovém kole. Tvoje oblíbená fráze vždycky zněla „mně by se to stát nikdy nemohlo“. Komentoval jsi tak všechno – od neúspěchu sousedů přes krachy na burze až po zastřelení prezidenta neznámým atentátníkem. S přezíravým úšklebkem jsi vždycky řekl tu větu a dodal jsi nějaké moudro typu „štěstí přeje připraveným“.Když jsem tě opouštěla, vážně vážně se mi ulevilo. Už mi nikdo neříkal, že jsem neschopná, že nikdy ničeho nedosáhnu, že jsem vlastně úplně k ničemu.Tak bych ti teď chtěla něco vzkázat: zaprvé, tvoje přezíravé připomínky mi stále leží v žaludku. Zadruhé, mám stále klíče k tvému bytu. A zatřetí, nikdy neříkej...
Tvá nejlepší přítelkyně – IV.
„Včera večer to byla taková legrace,“ řekla Becka Lucky. „Perfektně jsem si to užila. Tvůj bratříček je eso.“ „Viděla jsi někdy, aby někdo dokázal rozbíjet vánoční ozdoby tolika způsoby?“ zeptala se Lucky a potřásla hlavou. „Ale stromeček byl dokonalý,“ konstatovala Becka. „Je řídký, ale vypadá perfektně.“ Byla středa odpoledne. Na to, že byla zima, byl teplý den. Bylo jasno a na asfaltovém povrchu studentského parkoviště zbylo jen několik drobných sněhových skvrn. Škola právě skončila. Becka a Lucky s batůžky přes rameno kráčely ke stojanu na kola. „Kam chceš jet?“ zeptala se Lucky a zamávala na pár spolužáků nastupujících do červeného městského autobusu. „Kamkoli,“ odpověděla...
DM 40 – Siny
Tajná závislost. Doplněno v bonusovém kole. Seděla na parapetu v otevřeném okně a kouřila jednu cigaretu za druhou. Šílenství, napadlo ji. Ano, šílenství bylo to pravé slovo, které teď vystihovalo tuhle situaci. Co na tom, že byla poslušná, co na tom, že měla talent. Ji už to prostě nebavilo. Nudilo ji být tou hodnou, upřímnou, slušnou… obyčejnou holkou. To všichni kolem považovali za samozřejmost a beztak jim byla ukradená.Své myšlenky zapila další skleničkou rumu s colou. Tohle tajné obžerství alkoholem a cigaretami skončí spolu se svítáním stejně jako sebevražedné myšlenky. A až se probudí, zas bude hrát tu hodnou, která se nedokáže vzepřít svému...
DM 28 – Caitlin
Hledat jehlu v kupce sena. Doplněno v bonusovém kole. „Tak do háje! Sakra, kam jsem ho dala?!“ křičela a pobíhala po místnosti sem a tam. Někde tu musí být! Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Bezradně se rozhlížela po bordelu, co měla v pokoji. Prozkoumala polici nad postelí. Nic. Probrala se všemi krámy, co měla na stole. Nenašla ho. Už nevěděla, kde by hledala. Koukala se po zemi, jestli ho někde neuvidí. Marně. Prohledala poličku s plyšákama. Ani tam nebyl. Pak otevřela šuplík u stolu a její zorničky se rozšířily. Konečně! Její malinkatý poklad! Sebrala bonbon, rozbalila a nadšeně strčila do pusy. Cítila se jako v Ráji.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
