DM 42 – Evelina

Něco končí, něco začíná.

Doplněno v bonusovém kole.

Vzduch se pročistil. Toho dne bylo jasno a sluneční paprsky jemně hladilo poničenou planetu. Byl to přesně rok po té podivné apokalypse. Všude se stále váleli odpadky a všechny budovy byli pobořené. V tichu a prázdnu se ozýval jen poryv větru. Silnice a chodníky byli pomalu pokryté plevelem.

Ale přeci jen…

„Tak to bylo úchylné,“ prohlásila nejspíš poslední žijící žena na této planetě. „Taková pecka! Ale už je asi po všem,“ pokrčí nos a podívá se na svého partnera.
Muž se ironicky poušklíbnul. „To bylo hustý, jakože fakt. Ale žijem, ne? Tak pojďme se podívat na ten divnej novej svět…“