DM 38 – Linn

Hlučností ticha.

Doplněno v bonusovém kole.

Jak hrozné může být, když vás nikdo nikdy nevyslyší…
Ječím, až se místnost třese, připadám si jako vězeň! Proč mě nikdo neslyší? Své trápení jen světu dát, nemůžu ani trochu spát, protože problém pořád tu je a každá tříska rozbolí mne! Křičím až k zbláznění, každý mne lituje, nikdo nic nezmění, každý se dívá zle, protože nechci žít, protože smysl to nemá, můžu jen tiše výt, bolí mě ruka levá, když sednout si chci, tak nemůžu, z žalu, ničemu nepomůžu, pláču, v ohromném sálu, ticho je tu nekonečné, vzduch protíná ticho věčné a já přestávám žít, kam jenom můžu jít?