Upír

Krátká povídka o neúspěšném lovu na upíra z upírovy strany. „Odnes to.“ „Ano, pane.“ Ghúl zvedl mrtvé tělo mladé dívky a odšoural se pryč. Upír neváhal a veškerou nově získanou životní sílu nechal proudit do zmrzačeného a spáleného těla. „Zatracený lovec,“ zamručel si pro sebe. Zkusil pohnout rukou, ale ta byla stále příliš slabá, než aby onen jednoduchý pohyb vykonala. Už třetí den ležel bezmocně ve své rakvi, kam ho donesl jeho služebník. Jeho jediný služebník, který mu zbyl. Dlouhé tři dny trvalo, než se ke vstupu do jeho jeskyně zatoulalo děvče z vesnice, takže bylo pro ghúla snadnou kořistí. To bylo poprvé, co se nedokázal ani sám najíst. Nenáviděl se za tu bezmoc. On, vládce noci, se nedokázal ani sám najíst. „Nenávidím ho, má štěstí, že je mrtvý, jinak...

Autor : dne 03/16/2011 | Z křídel můr | 0 komentářů

Nostalgie z dětství

Kamenný dvůr, samota s pozadím tmavých lesů, sám na lesní cestě. Podzimní slunce prosvítá mezi stromy. Nemohl jsem ani uvěřit, jak moc se to místo dokázalo změnit.A přesto ve mně stále vyvolávalo ty šťastné vzpomínky. Vzpomínky z dětství. Na mé krátké, šťastné dětství. Byly tu ty stejné stromy, i když o několik metrů vyšší. Zamířil jsem k buku mezi borovicemi. Ano, v kmeni byly stále vyryty iniciály našich jmen. Udělali jsme je jednou v létě, když jsme si hráli na piráty. Já a Kryštof. Nejlepší přátelé do doby, kdy jsme se museli rozloučit se starým venkovským životem. Otočil jsem se k lesu zády a pohlédl na důvod toho všeho. Zlato. Soused jednou našel v zemi malou hrudku zlata a šel se chlubit do města. Nějakej boháč si usmyslel, že srovná naši vesnici se zemí a...

Autor : dne 03/15/2011 | Svitky pergamenu | 0 komentářů

Realita šťastných chvil

Můj život stojí za prd. Od mého narození se toho stalo opravdu hodně, ale já si stejně pořád připadám neuvěřitelně prázdná a nešťastná. Proč se to nemůže změnit? Alespoň jeden jediný den bych chtěla prožít jinak…Otevřela jsem oči do dalšího zamračeného listopadového dne. Moment. Svítilo slunce. To bylo vážně neobvyklé. Třeba mi alespoň tahle drobná maličkost dopomůže k lepší náladě. „Caroline!“ zavolala na mě máma z obývacího pokoje a tím mě konečně donutila vstát z postele. Je jedno, jak krásné počasí bude. Stejně půl dne strávím ve škole. Oblékla jsem se a seběhla ze schodů. Do nosu mě okamžitě udeřila známá, přesto překvapivá vůně mé milované snídaně. „Mami,“ zamumlala jsem. „Tys dělala lívance?“ nechápala jsem, co...

Autor : dne 03/04/2011 | Z křídel můr | 0 komentářů

Prokletí

Práce do Literárního semináře na téma Divadelní hra. OBRAZ 1 Malá útulná ložnice, vpravo je umístěna velká postel s růžovým přehozem, vedle stojící noční stolek zdobí pět fotografií, na kterých se lidé usmívají a máchají rukama ve vzduchu. Vlevo je přepychové křeslo, na němž sedí starší dáma, hledí na protější stěnu, kde visí obraz od slavného kouzelnické malíře De’Liesata. Ozve se zaklepání. Paní zvedá hlavu. AIREN: Dále. Do místnosti mlčky vchází muž, hnědé vlasy, modré oči, vysoký, štíhlý. AIREN: Dobré ráno synu, posaď se. Chlapec se usazuje na postel a vzhlíží k dámě. AIREN: Přemýšlela jsem. Tvůj otec… Opustil tento svět, než ses narodil. Bojoval na straně dobra a to ho stálo život. Zahledí se na strop a usměje se, hlavu napřímí. Chlapec ji moc...

Autor : dne 02/28/2011 | Z křídel můr | 0 komentářů

Havran

Byli za ním. Utíkal, co jen mohl, ale i tak se náskok čím dál tím víc snižoval. Jeho černý plášť ho chránil před deštěm, který vytrvale bičoval ulice města, ale před jejich očima ho uchránit nedokázal.Odbočil do vedlejší uličky ve snaze skrýt se a zmást je, ale zjistil, že je slepá. Byl v pasti. Pokud by se snažil vrátit, tak by ho určitě chytili a on by neměl sebemenší šanci na útěk. Srdce mu začalo zděšeně bušit. Byl v koncích. Několik chvil jen vyděšeně stál a zíral na konec uličky, čekal, až se objeví. Ale nakonec ho přeci jen nenašli. Všiml si totiž malých zapadlých dveří. Dříve to možná byl nějaký obchod. Jediné, co však dny jeho slávy připomínalo, byl ztrouchnivělý štít visící nad dveřmi. V mžiku byl u dveří a začal s nimi lomcovat. Po chvíli zarezlé panty...

Autor : dne 02/26/2011 | Hororové | 0 komentářů

Živé obrazy

Na hradě, ve kterém už roky nikdo nebydlí, je tu a tam možné zahlédnout záhadné postavy. Pohybují se neslyšně, procházejí zdmi a přece dokáží hrad udržet v pořádku před následky plynoucího času.Úder zvonu ohlásil šestou hodinu večerní. Zvuk se nesl mnohonásobnou ozvěnou prázdnými chodbami prastarého hradu. Nic, ani pohyb stínů, nenaznačovalo přítomnost jakýchkoliv tvorů. Kde by se také stíny vzaly, když nikde nebyl jediný zdroj světla? Nebo že by přece? Jeden obraz na zdi obrazárny vydával slabou měkkou záři. Ta postupně nabývala na intenzitě, až byl obraz celý zalitý jasným světlem. A pak světlo opět pohaslo. Ale přestože se znovu rozhostila tma a ticho, bylo něco jinak. Obrys postavy špatně patrné ve tmě, která v místnosti panovala, se pohnul. Postava bez...

Autor : dne 02/25/2011 | Z křídel můr | 0 komentářů

Vyznání lásky

Ten nejkrásnější cit jsi mě naučil znát, ty jsi mne naučil milovat! Myslet na tebe pořád musím, touhu v sobě tiše dusím.Duše ví, po čem tělo prahne, tvůj hlas mi v hlavě tiše zní, já nenechám tě žádné! Venku sníh lehce padá, vzpomeň si, že mám tě ráda. Pro tebe vždy vše udělám, protože tebe na světě nejraději mám. Mému životu nasadil jsi tón, jsi mého srdce šampion!

Autor : dne 02/20/2011 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů