Živly

Jeden z povedených příspěvků do soutěže Veršování. Každá báseň je akrostich. Autorkou básní je Isabella Anne Swan. VODA Modravá hlubino všech ztracených snů Oko do duše matky Země Řeč tvá šumí od počátku dnů Syčí a šeptá do ticha temně Kamení safírů tekutě víříš Atlaskému obru cinkáš u nohou Pro věky od věků kupředu míříš Echo těch, co mluvit nemohou Nebezpečná lásko milujících Až na konec světa máš lodi nést Vlny své tříštit, bouřit ve vichřicích Letmo jen pohladit když začne kvést Na dně malou sasanku OHEŇ Sopečný popeli tiše klesající Prachu smrtelný věčně žalující Ač zemřel plamen, oheň je živý Ledový žár i vtípek tklivý Entito prvních i posledních dnů Noci protkaná žárem plamenů Yzopem rozdmýchaných Spaluješ, ničíš ve stínu mraků Věčný plameni v srdcích...

Bestie

Povedený příspěvek do soutěže Songfiction. Píseň: Poets Of The Fall – Sleep Autorka: Barbara Arianne LecterSlunko pomalu opouštělo oblohu a na nebi zanechávalo jen rudé mráčky, které se převalovaly na obzoru jako nadýchané peřiny. Byl čas, kdy se i Anabela ukládala ke spánku. Svět měl být naposledy stejný, jaký ho zažila. Opovržlivé pohledy, které denně díky svému vzezření snášela a které se jí zakusovaly do zad jako žraloci dychtící po mase… Vzala léčivou mastičku z nočního stolu a začala si s ní potírat puchýřkový obličej. Anabela trpěla zvláštní alergií, která z ní nedělala obyčejnou dívku jako ze všech ostatních. Vždy, když ráno vstala, měla na obličeji hnisavé boláky, které čas od času praskly a zavalily obličej dívky lepkavou horkou tekutinou....

Epigramy

Tři krátké epigramy z pera havraspárské studentky. Hogwarts My Hogwarts máme rádi Zní z hrdel stovek z nás pak nesmíme jen ztratit chuť dělat úkol náš Láska Láska, to je jev zvláštní jenom dnes se mnou nechce vyskytovati z obou stran najednou Škola Škola je nuda tvrdí jen Kuba když přijdu ze školy dělat si úkoly?

Ve Sklepení

Stíny se líně přesouvaly do svých skrýší, kam byly pozvolna zahnány prvními paprsky vycházejícího slunce. Mlha, rozprostírající se nad řekou, se pomalu ztrácela. Vítr jemně rozezníval mladičké listí v korunách stromů.Kapky ranní rosy se třpytily na stéblech trávy i v hedvábných sítích z pavučin a s tichým cinkáním se kutálely jedna po druhé dolů k zemi. Ti, kteří by byli schopni naslouchat, by v tomto poklidném tichu uslyšeli okouzlující symfonii, píseň nového dne. Byl to jeden z těch okamžiků, který vás popadne za srdce a přiměje vidět kouzlo života. Cítit jeho nezměrnou sílu pulzující všude kolem. Život vzkvétal, rostl a letěl kupředu. Mohli byste to cítit, vnímat celou svou bytostí. Být součástí toho všeho… Byla to někdy skutečnost? Či snad sen, nebo...

Zkouška

Co všechno se může přihodit na takové obyčejné zkoušce na vysoké škole? Život skrývá mnoho překvapení. „Kolik je?“ ozvalo se rozespale ze spodní postele. „Tři ráno.“ přišla odpověď z horní. „Už se na to učení vykašli a radši se vyspi.“ „Hmm,“ ozvalo se horní postele. Následovalo šustění papírů a pak lampička zhasla. Ani slunečné ráno nedokázalo na tváři studenta vykouzlit úsměv. Vstal, oblékl se, umyl, učesal, vzal si sešity a vyrazil na zkoušku. Do školy přišel mezi prvními, našel si tichý kout, vytáhl sešit a pokračoval v učení. Postupně se trousili další studenti a až na pár výjimek se všichni tvářili poněkud přepadle a nevyspale. Sem tam se ozvala otázka. „Tak jak dlouho ses na to učil?“ „Tři týdny. Snad to bude stačit.“ Čas se pomalu, ale neúprosně vlekl. Tu...

Podvůdek na princeznu

Bylo nebylo jedno království a v něm žil král, který měl tři dcery. Dvě starší byly již provdané, ale s tou třetí – nejmladší měl král starosti. Vdávat se chtěla, ale za toho „pravého“.Dlouho nevěděla, jak toho „pravého“ objevit, až našla starou knihu pohádek, kde princové vysvobozovali princezny před draky. Jednoho dne oznámila králi, že se vdá pouze za toho, kdo ji zachrání před drakem. „A kde chceš, dcero, sehnat draka?“ zněla králova odpověď. „Bez draka se nevdám a basta!“ stála na svém princezna. Královi tedy nezbylo než draka někde sehnat. Nechal vypsat odměnu za nalezení draka. Kupodivu se ihned přihlásil Honza s prohlášením, že v podhradí jeden drak žije. Nikdo mu nevěřil, ale mládenec je přesvědčil,...

U zkřížených košťat

František se procházel odpolední Prahou a užíval si teplého jarního vzduchu. V mysli mu stále zůstala pachuť zimy, kdy nemohl vylézt z domu, aniž by se musel navléknout do celé výzbroje proti mrazu, a tak mu krásným počasím nabitá volnost dávala jeho životu energii, kterou celou zimu tak postrádal.Nechal se vést svýma nohama do hloubi Starého Města. Nad svojí cestou nepřemýšlel a bylo mu jedno, kam ho nohy zavedou, snad jen aby tam svítilo slunce. Z hlavních turistických tahů ho záhy vytlačili turisti, kteří taktéž využili krásného počasí k tomu, aby se mohli porozhlédnout po rozmanitých památkách tohoto starobylého města. Nebo snad po obchodech s levným poruštělým zbožím. Kdo ví. Od této zvrácené turistické kultury se oddělil a vytratil se do temných uliček a...