Citátové drabble VIII. od Elizabeth
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VIII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ – Dante Alighieri. Skláněl se nad ním, nad jeho tělem, ze kterého se vytrácel život. Slzy mu stékaly po tvářích, i když si kdysi zakázal plakat. Přesto je nedokázal zadržet, teď ne. Díval se na něj, na jeho klidný výraz, který vídal už tolikrát předtím. Pamatoval si chvíle, kdy si hráli na zahradě na vojáky, ze všeho možného si vyráběli zbraně… Ani jeden tehdy netušil, že válka pro ně nakonec bude tvrdou realitou… Snívali o tom, že vystudují, ožení se a budou šťastní. Jenže osud jim nepřál a jedna jediná kulka je v...
Citátové drabble VIII. od Safiry
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VIII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ – Dante Alighieri. Autorka: Safira Jane Bardotová Bolí to. Hrozně moc to bolí a bude to bolet ještě hodně dlouho. Nechápu to a nechápe to ani nikdo kolem nás. Jenže ono žádné my už není. Už nikdy nebude. Nemůžu jít po ulici, abych si nevzpomněla, jak mě bral za ruku a co všechno říkal a sliboval. Jak jsme byli šťastní. Jaké jsme měli plány, co jsme si chtěli splnit. Nic z toho už není. My už nejsme. Je jen on a já. Jenže co jsem já bez něj? Jen tělo bez duše. Jakou mám budoucnost? A mám vůbec nějakou? Kolik bolesti a vzpomínek jsem schopná...
Matka
Báseň ze soutěže Tematický čtvrtek. Melodii nevytvoří jeden tón na jedné struně, i když mnozí chtěli zpupně zvnějšnit sami, čímže hoří: takoví lidé jsou choří. Čichej zvuk, ať slyšíš vůně. Neboj se a nebuď němá. Vydáš, třebas celá bledá, plod, jenž uzrál ve tvém lůně bez kalhot a beze sukně. Hudbou sfér buď naplněna, předzjednanou harmonií. Struny chvějí se a svíjí, a tam, blízko, jak ozvěna, kterou přivolává žena, jak klikatá čára zmijí, jako cesta na onen svět, po níž každý touží letět, jako snaha komedií cosi volá: Nastav šíji! Kdo by dbal na letopočet! Čas a věčnost líbají se – dvě písmena dlící v knize – pohled skrze vitráž rozet: přenos, předání a...
Kapitola druhá: Hra
Marlock je podnikatel z Irska (alespoň to o sobě říká). Vyrobil a poslal do oběhu dvě počítačové hry. Jedna se dostane do rukou Martymu a Jackovi. Doma to Martyho vcucne do počítače a hned na začátku se pozná s krásnou dívkou Stellou z Anglie. Ta získala druhé vydání hry. Podaří se jim překonat všechny mise a zarazit tak přicházející konec světa?„Ráčí si milostpán konečně vybrat tu hru?“ zeptal se netrpělivě Marty. Jack se už rovnou hodinu přehraboval ve hráh. Včera oslavil čtrnácté narozeniny a jako dárek si směl vybrat jednu počítačovou hru. Jack si ne a ne vybrat. Jack a Marty byli už dlouho nejlepší kamarádi. Vypadali skoro stejně. Mnozí by si mysleli, že jsou to bratři. Oba měli kaštanově hnědé vlasy a zelené oči. Jack byl z těch dvou mladší a...
Krabička snů
Všechny své sny schovávám si do krabičky tak malé, snad na celoživotní ta přání, zamknu snadno, když vlastním klíčky, jednou je snad odhodím. Zamknula jsem kariéru, školy, úsměv, sebe… a víko na mne leží jako nikdy nic. Když slyším dutý klepot záchranáře …nesnaž se mi vyjít vstříc. Všechny své sny schovávám si do krabičky, tam, kde barevné je nebe, slova nouze přichycená přes kolíčky, zamknula jsem kariéru, sebe a i Tebe.
Panoptikum
Tichá hudba prorážela vzduch okolo mě a já začínal rozeznávat jednotlivá slova. Něžný dívčí hlas mě vábil a okouzloval. Všechno bylo tak známé, i když jsem nemohl pojmenovat krajinu, kterou jsem kráčel… ***„Po noci nenastal den a po dni nepřišla noc. Život je podivnej sen, ve smrti ztratí svou moc. Ztratí svou moc…“ Zahlédl jsem pár postav v dáli, pojil nás stejný směr… Netušil jsem, co se se mnou děje. Nechápal jsem se, ale ten jímavý hlas tu byl stále. Slova se zarývala až do morku kostí a já nemohl odolávat jejich pozvání. „V nastalém tichu je tma a v ní se popelí strach. Kdopak ho asi teď má? Kdo z vás už překročil práh, kdo z vás, kdo z nás… Kdo z vás, kdo z nás?“ Nevěděl jsem, o jakém strachu to zpívá, ale...
Pochyby
Nevím, jestli mám tě ráda, nevím, jestli miluju. Pravdu říci nedokážu, vím, že pořád chybuju. Jednu chvíli samá láska, v druhou zase pochyby. Ta láska je pouhá sázka, máme právo na chyby. Doufám, že to bude lepší, že se jednou naučím, jak se smutek stane menší. Až tě zase někdy spatřím, usměju se. A řeknu pravdu do očí.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
