Síla Trojice
Úvod: Znovu jsem se procházel parkem Jiráskovy sady a nechal se unášet zpěvem ptáků. Ovládl mě pocit naprostého uvolnění, pocit naprosté úcty ke zdejší přírodě. Kráčel jsem po upravené cestě kolem stromů a pozoroval jejich majestátnost. Pak jsem dostal impuls, abych se jich dotkl, abych se s nimi více seznámil. Přiložil jsem proto své dlaně na jejich suchou kůru a vnímal jejich energii, která mnou prostupovala. Opravdu jsem cítil něco, co by se dalo definovat jako jejich vlastní energie, jejich zpráva pro mě… Autor: Stanley Smoker Kapitola 1 Cestou z parku jsem šel za Šárkou do práce. Dneska končila dříve, tak jsem jí napsal sms, že se pro ni stavím a zajdeme do čajovny. Na displeji mého telefonu se objevilo: »Dobrý nápad J. Š.« Čekal jsem před Rosmannem. Když se...
Aranis
Setkáváme se s elfkou, která má moc složité jméno na to, aby si ho lidé zapamatovali ve světě, kde se kouzla netěší oblibě – ve stylu DrD. (Autor požádal o anonymní vydání) I. Přeskočilo mi, napadlo elfku. Její jméno bylo Arakana Nisvera. Spoustě lidí přišlo až nezapamatovatelné. Spousta bytostí – ano, nejen lidé, – ji začali nazývat Aranis. Co už ale bylo zapamatovatelné na rozdíl od jejího jména, byl její vzhled. Byla pěkná, vypadala tak na 25 let, měla po prsa dlouhé, světle blonďaté vlasy. V nich byla vpletená peříčka dravců, která ptáci poztráceli při svých toulkách. Krom nich zde také byly korálky červené, zelené a modré barvy, příležitostně s nějakým vyřezaným znakem, a barevné šňůrky, co sloužily jako gumičky. Její obličej byl světlý. Vlastně když tmavl,...
Příběh exorcistky
Před třinácti lety na královský hrad zaútočil démon a zabil královnu před očima čtyřleté princezny. Ta se zařekla, že svou mámu pomstí za každou cenu. Přes to, že jí v tom otec bránil, si jde za svým cílem stát se exorcistkou a chránit lidstvo před zplozenci pekel. Potkává plno dalších zajímavých lidí. Ale opravdu to jsou všechno lidi? Komu může věřit a komu ne? Najde ji její otec? Dosáhne svého cíle? Kdo ví. Jmenuji se Leah Seishin. Je mi 17 let a… jsem královská dcera. Moje máma dávno zemřela. Byla jsem tehdy hodně malá. Byli mi asi 4 roky, když ji zabil démon. V našem světě žije hodně démonů, ale lidé o nich neví, i když žijí mezi nimi. Já o nich naopak vím, a dokonce je i vidím. Když tenkrát před třinácti lety zaútočili na náš hrad a zabili mámu, byla jsem...
V zajetí času – 7. kapitola
Změna plánu Běžel. Celý zpocený a udýchaný uháněl lesem a snažil se uniknout před dravou zvěří. Jaká to byla, netušil, jediné, co věděl, bylo, že pokud neuteče, rozsápe ho na cucky. Běžel dál a bestie ho pomalu doháněla. Už ho skoro měla, už se mu sápala na záda… Vtom se probudil. Dýchal rychle a mělce. Tep mu prudce vylétl nahoru a byl úplně celý mokrý. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Na chviličku zavřel oči, aby se uklidnil. Byla to naštěstí jen noční můra, jenže byla tak živá. „Už jdu,“ ozvalo se z vedlejší místnosti poněkud nevrle. James v tu ránu ztuhl. Téměř nedýchal. Vedle se otevřely dveře. S kým to lesník mluvil, netušil, ale nelíbilo se mu, že někdo buší na dveře takhle v noci. Doufal, že se jen přeslechl, a pokusil se hlasy nevnímat. Polštář si hodil...
Zmražená
To vám povím, zima je mi! Ve dne chodím závějemi, v noci nespím, zuby třesu. Dovnitř nesmím, ani k lesu. Vybrala jsem asi špatně, škobrtla jsem neobratně, když jsem řekla: „Já jdu k ledu!“ Práce řekla: „To nesvedu!“ Do mrazáku cesta vedla, takou dálku – tři dny pekla! Než jsem došla, nohy ztuhly, krysa pošla, rty opuchly. Sluneční svit nepoznávám, v temnotě žít si dopřávám. Doufám, že se zpátky vrátím, básněním si tu čas...
V zajetí času – 6. kapitola
Zlý sen Takovou myšlenku raději rychle zažehnal. To potřeboval ze všeho nejmíň. Když dorazil na pokoj, už na to nemyslel. Šel si dát teplou sprchu, aby se zahřál, a pak si opět zalezl pod deku s notebookem na klíně. K tomu upíjel kolu a všude drobil sušenkami. Spokojeně pročítal komentáře a diskuze a sám také občas něčím přispěl. Především v oblastech, kde se lidé dožadovali po vládě uznání teorie jako pravé. Ne, že by tomu věřil, ale když proto nic neudělá, nic se nestane. U komentování vydržel, dokud neusnul. V noci se neustále převaloval a ne a ne najít tu správnou polohu. Nakonec se celý zpocený probudil. Peřina ležela odkopaná na zemi a stejně tak notebook. Ležel na zádech a rozespale koukal do stropu. Měl pocit, že strop modrá a hned zase červená. Bral to...
Zamyšlení nad protikladností protikladů
„Nikdy to nedělej.“ Normálně bychom tuto větu pochopili tak, že to něco nemáme dělat. Jenže ta věta obsahuje dva zápory! Takže nám sděluje, že v časovém rozmezí „nikdy“ nemáme danou věc dělat. „Nikdy“ je samozřejmě nikdy. To znamená, že vždy (což je opak nikdy) to máme dělat. Sděluje nám tedy přesný opak. Takovéhle dva zápory ve větě používáme denně a ani si to neuvědomujeme. Proto se nemůžou matky svých dětí divit, když jejich děti udělají přesný opak toho, co jim řekly. A je jedno, jestli se jedná o větu typu „Už nikdy se toho nedotýkej.“ nebo o příkaz „Nikdy tě už nechci vidět pít alkohol.“ Stejný způsob uvažování by se mohl použít i na texty v reklamách. Tím myslím, že často můžeme vidět hlášku...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
