První Imbolc

Povídka do soutěže Imbolc Pod vrbou. * V dávných dobách, které už i čas opomenul, panovaly velmi kruté zimy. Každý se celý rok připravoval na toto těžké období. Lidé si tvořili zásoby, které by jim vystačily celé tři měsíce. Jistě byste tam mimo jiné našli i hromadu dříví, teplých kabátů z bizoní srsti, kravské mléko, zeleninu či ovoce. Občas se stalo, že zima neodešla tak brzy, jak měla a zdržela se o pár týdnů déle. To mohlo mít katastrofální následky pro kohokoliv. Pokud se tak ale stalo, král se snažil podpořit své občany a do každé vesnice poslal vagón naplněný jídlem, který by nakrmil každou rodinu v jeho zemi. Náš příběh se ale odehrává na kraji Walesu, ve vesnici, která byla světem téměř zapomenuta. Ležela v údolí, které propojovalo hory s mořem. Do moře...

Drabble o Imbolcu od Tadäuse

Drabble do soutěže Imbolc Pod vrbou. * Byl první jarní den, slunce už dávno zašlo za obzor a tma padla na světničku, ve které žilo několik mladých žen. Celý den uklízely, vymetaly zimu ze svého obydlí a vítaly nastávající jaro. Co svět ale nechtěl, v podvečer se přihnala první jarní bouře, která všechny ženy pořádně vystrašila. Blesky létaly sem a tam a déšť umyl poslední náznaky zimy. „Ta bouře je moc silná, ty blesky jsou přímo nad námi!“ bědovala žena. „Pravdu máš, vytáhni a zapal hromničku, co jsem dnes přinesla!“ Žena tak učinila, pak si společně sedly do kruhu kolem hromničky, zaříkávaly a čekaly, až bouře přejde. Redakční úpravy provedla Helenia...

Drabble k Imbolcu od Cassandry

Drabble do soutěže Imbolc Pod vrbou. * Zapálila malý oheň pred svojim skromným príbytkom. Už je ten čas. Konečne je tu nádej, že prečkáme naše prvé obdobie temna, zimy. Z chatky sa ozval detský plač. Povzdychla si a vrátila sa naspäť do vnútra. Ešte chvíľu a bude teplo, malej budem už aj môcť niečo dať. Nie len to mlieko. Vonku bol poriadny nečas, čo bolo skutočne dobré, pretože podľa tradície bude už čoskoro zmena a príde jar. Pozrela z láskou na malú Brigit. Pomenovala ju po bohyni. Pretože, keď sa narodila, tak jej prišlo, že jej dieťa je výnimočné a špeciálne, až vznešené. Tak preto vybrala Brigitu. Redakční úpravy provedla Helenia...

Imbolc

Báseň do soutěže Imbolc Pod vrbou. Svátek je tu zase po roce, mladá panna se koupe v potoce. V tento krásný jarní den, modlit se k ní budem. Zima není už tak velká, nastává nyní tepla délka. Bude pořád tepleji, a nám bude lépěji. Krávy na loukách jsou všude, čím to asi bude? Jejich mléko čistí tělo, každé dítě pít by ho mělo. Máma si nese smetáček a lopatku, asi jsem si nezasloužil oplatku. Už se zase stěhují věci, velký úklid je tu přeci. Redakční úpravy provedla Helenia...

* Imbolc Pod vrbou *

… Aneb na Hromnice každý den o článek více! * Čítárna Sub Salix slaví další svátek Kola roku, tentokrát Imbolc, Hromnice. Připomínáme si první záchvěv jara, kdy se zima už už zříká své vlády… Zapalte svíci, pohodlně se usaďte a přečtěte si, co k Imbolcu sepsali hradní spisovatelé, drabblisté i básníci. Příjemné hromniční čtení přeje Helenia Kukková

Netvor a princezna – část pátá: Linette 2/2

IV Zůstala jsem jako přimrazena a překvapením jsem zapomněla zavřít ústa. Co mi to právě řekl? Nemáš ráda šlechtice, a přitom jsi s jedním z nich odešla. Dívala jsem se na něj a snažila se v jeho slovech odhalit ten vtip, ale neobjevila jsem ho. „Cože?“ Tak dobře. Nic hloupějšího jsem asi říct nemohla, ale nic lepšího mě nenapadlo. Na okamžik se pobaveně uchechtl. „Slyšelas někdy… o knížeti z Trinidadu?“ zeptal se. „Ne příliš. Zemřel společně se svojí ženou. Zabilo je nějaké zvíře v lese, a protože neměli potomka, knížectví bez knížete brzy zaniklo…“ Vtom jsem si uvědomila pravdu. „Žádné zvíře je nezabilo, viď? Ty jsi trinidadský kníže.“ Přikývl. „Ale… tvá žena? Tys ji…?“ „Svatá Panno! Ne!“ ohradil se hned. „Samozřejmě, že jsem ji nezabil! Já… Ona…“ Chtěl něco...

ŠKM – Bílý úlomek

„Vrkú, vrkú, vrkú,“ ozvalo se z koruny stromu. Magdaléna zvedla oči a hledala ptáčka. Nic. Mlčel. Vzala do ruky pár šišek a z nudy se začala strefovat do stromu. Měla poměrně dobrou mušku. Jedna šiška, dvě, tři… Všechny se strefily na cíl. I tak jí to ale náladu nezvedlo. Nudila se. Uslyšela zašustění a zbystřila. V houštině lesa se něco pohnulo. Přikrčila se a číhala. Doufala, že to není žádný loupežník, o kterém jí čítávala chůva. Zatajila dech. Pomalu se vydala na sever, odkud se předtím ozval zvuk. Odhrnula větev a spatřila, že na louce za lesem jsou dva chlapci na honu. Vypadali, že tady nemají ani jeden co dělat. Stejně jako ona. V duchu se zasmála. „Kdo to byl?“ ozval se jeden z nich, když ho Magdaléna strefila šiškou. Potichu se chichotala a snažila se...