Pronásledovaná – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Prolog Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohla být tak naivní, honilo se jí hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se jí to osudným! Cítila, co jí pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem do toho mohla vůbec padnout, pomyslela si. Únava a bolest svalů jí zalézala až do morku kostí. A vtom jí to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela. Kapitola první – Kniha O tři dny dříve Tmavovlasá dívka otočila poslední stránku a zaklapla knihu. Vydechla, jako by po celou dobu četby zadržovala dech. Děj jí...
* Úplňkové čtení 2/19 *
Milí čtenáři, vážení spisovatelé, drazí návštěvníci čítárny Pod vrbou, vítám Vás u dalšího úplňkového čtení, letos poprvé. Bilanci minulého roku už jsem Vám představila, rozkoukávací leden je za námi. Teď se můžeme podívat, co nás čeká v roce 2019… * Nejdřív se však vrátím o pár týdnů zpět, kdy zdi bradavického hradu žily novinařinou a psaným slovem. V pátek 8. února se konal slavnostní večer Udílení novinářských cen za rok 2018. Naše čítárna zde hrála svou roli hned v několika ohledech. Šéfredaktorka zasedala v odborné porotě, která měla na starosti většinu kategorií. Sub Salix byl jedním z periodik nominovaných v kategorii Časopis roku. A to nejpodstatnější – kategorie Umělecký počin roku se naplnila těmi největšími literárními skvosty za uplynulých 12...
Lepší než láska
Ohlušující Takové je tvé srdce Neposlouchající Když pokládáš svého pěšce Slepě Tak se díváš na svět Na dně Tam leží poslední bílý květ Lepší Takový je smutek Dražší Je soubor starých lásek Definuj Udělej tlustou čáru Obětuj A budeš o krok k ránu
Modré oči
Pomněnka je lesní kvítí, mezi stromy jasně svítí. Oči tvé se jaksi liší, jejich podobnost je přece vyšší. Vlastní příběh píší lehce, proto na ně koukej měkce. Mohly by se přece bát, jakpak se pak mají smát. Hlasy kolem nich se chvějí, ty oči mají, to co chtějí. Jednou přece zavřou se, záhadnými stanou se. Blankyt nenalezne spásu, v tom divokém křiku hlasů. Potřebují hlavně klid, budou ho snad brzy mít. Redakční úpravy provedla Helenia...
* Spisovatelské klání 2019 – II. ročník *
Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel. * Před mnoha a mnoha lety, přesněji řečeno na jaře roku 2010, vypsala zakladatelka čítárny Pod vrbou klání, které v našem literárním světě nemělo a dosud nemá obdoby. Z tohoto klání vzešlo několik skvostů, které jsou v Sub Salix k přečtení...
Drabble o Imbolcu od Mary Anne
Drabble do soutěže Imbolc Pod vrbou. Autorka: Mary Anne Vulpes Druhého února se v Irsku a v některých keltských kulturách slaví svátek známý jako Imbolc. Lidé oslavovali bohyni jménem Brigid, která měla keltský původ. Byla často zobrazována v bílých šatech, aby tak lidé podtrhli její čistotu a nevinnost. Křesťané mají tento svátek také, avšak pod názvem Hromnice. Když se objevilo křesťanství, zjevila se bohyně Brigit mezi svatými jako sv. Brigid z Kildare. Imbolc se nejčastěji překládá jako „ovčí mléko“, které je podstatou celého svátku. Mezi další symboly patří Brigitin kříž, který sloužil jako ochrana, věšel se na dveře, nebo jej zapalovali, aby tak oslavili příchod Slunce. Většinou byl ze slámy. Redakční úpravy provedla Helenia...
Bouře jménem Avaes
Povídka do soutěže Imbolc Pod vrbou. * Avaes seděla a dívala se z okna. V nalezinci slečny Blackburnové totiž žádné svátky nikdy neslavili. Nalezinec byl v Karpatech, byla to velká, šedá budova skoro bez oken, plná dětí, které neměly kam jít. Avaes byla jednou z nich. Byla to malá, osmiletá dívenka s černýma očima a nosíkem malým jako desetník. V nalezinci byla už od narození a nenáviděla to tam více, než kdokoli jiný. Často, když už všechny děti ulehly do tvrdých, nepohodlných postelí, počkala a vykradla se na chodbu. Šla bosa, jen v noční košili a tiše jako myška. Ale i když věděla, že pokud na ni někdo přijde, bude potrestána, stálo jí to za to. Chvilku chůze od jejího pokoje totiž bylo veliké okno s výhledem do vesnice. Vesnice. Tak moc si přála se po ní...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
