Velikonoční koleda 1
Hody, hody neutíkej, z vrby já mám proutek štíhlej, nazdobený pentlemi, jiný takový neumí. Vajíčko jedno, nebo i dvě, dej mi je nyní, pošli je po sově, za to slíbím zdraví na rok, na to máš v tvém věku nárok. Kdybys ještě ozdobila, po tom cos pozadí nastavila, pomlázku mou pentlí další, když nemáš tu, tak dej alepoň mašli. I za perníček poděkuji, úsměv rád ti zaň věnuji, hody, hody zas a znova krásné svátky dívko celá nová.
Velikonoční básnění 1
Mašličky barevné, vajíčka také, vyber si koledníčku, vyber si jaké, zelené, modré nebo červené, dveře u nás vždy jsou otevřené. Na stole mazanec, pořádný kusanec, provoní nám celý byt, spolu zase můžem být. Na louce kvítí barevné roste, u potoka trhá vrby dítko prosté, tatínek učí ho pomlázku vázati, v kostele mše, farář kázati. Akorát v obchodech lidí jak myší, jeden den zavřeno, na to oni slyší, návštěvy u rodiny, výlety taky, jídla tolik až přechází zraky. Na vesnicích slivovice proudem teče, beránek v troubě vesele se peče. Pozadí červená, mrskut někdy bolí, některé dívky raději doma zamknout se volí. Koledy různé pondělí rozzáří, kdo mrskat nechodí, tak ten si zavaří, po obědě dívky do rukou vědra, mokré hoši budou mít hlavy...
Samota
Poslední dobou je v síni živo. Ale nebývá tomu pořád. Slečna Violetta popsala, jak to vypadá ve dnech, kdy do síně zavítá tak maximálně klubko prachu… -*- Ve Velké síni jen tak sedím, na prázdné stoly hledím. A žádné čaroděje tu nevidím. Je tu ticho jako v lese, zima se mnou trochu třese. Cítím úzkost, strach a smutek, už mi i můj krtek utek. Hledám všude živou duši. Volám až praskají mi uši. Čím dál víc tu bloudím sama. Slyším jenom prázdná slova. Slzy hrnou se mi do očí, nemůže pomoct ani ze světa úbočí. Kdyby však někdo objevil se tady, skončili by moje životní vady. A však tu nikdo není, ztrácím se tak v říši...
Čarodějova sova
Příběh o postarší sově, která se vlivem okolností dostala na hrad k jednomu bradavickému studentu. V pamětech popisuje svou cestu, zkušenosti, a co si za svůj život zažila. Hů hů, byla jsem sova, která si myslela, že už ji za život nic nepřekvapí. Příběh, který vám chci vyprávět, se mi stal až v pozdějších letech. Bývala jsem totiž úplně normální sova, co měla své hnízdo v lese. Sem tam něco ulovila, vychovala mladé, a když odlítly do světa i já potřebovala nějakou změnu. Nikdy by mě ale nenapadlo, jak velká změna to bude. Zatím jsem se všem lovcům dokázala vyhnout. Snad i mé děti měly a budou mít podobné štěstí. Jednoho dne mě něco lákalo, ale netušila jsem co. Prostě jsem sama ochotně přilítla k lidem, aniž bych tušila proč. Bylo to jako by mě omámilo nějaké...
Bolestivá láska
Báseň z pera slečny Simons je tu pro vás. -*- Vzplanuli city divoké, vzplanuli a už nezhasli. Zamilovalo sa dievča modrooké, no tej lásky sa bojí. City má spálené, na kusy srdce. Všetko je stratené, po svete sa moce. Život k nej bol krutý, použil na ňu meč, keď partner nádejný zutekal preč. Na lásku zabudla, stratila vieru v ľudstvo, vo vnútri zatrpkla, v duši má pusto. City má na popol, mužom viac neverí, do srdca ju jeden bodol. To človeka veru zmení. Túla sa po svete úplne opustená. Na jej ťažkej ceste zostala osamotená. Láska je nádherná, no krutá zároveň. Ak si pozor nedáš, neuhasíš ten oheň. Ten oheň divoký, čo v jej srdci horel, rozsah mal široký, preto tak bolel. Pozor nedala mladá dievčina, a tak sa spálila a nebola...
Soutěž
Mohlo by se zdát, že Vrba přichází s novou soutěží. Ale na tu je ještě čas. Mezitím si můžete přečíst příběh z pera Olivie Wines o dvou dlouhodobých kamarádkách, které spolu vedou zajímavou soutěž. Nahlédněte s nimi do jejich deníčků a zjistěte, kdo vyhrál nejnovější kolo. -*- Stařenka se zarputilým výrazem, převelice pečlivě, brousí do špičky konec své vycházkové hole. Je to dobrá, kvalitní hůl a rozhodně se o ní dá říct, že se o ni jeden může opřít. Žena zkušebně klepne hůlkou o zem, až se malým bytem ozve naléhavě pronikavý zvuk. Na seschlé tváři stařeny se objeví velmi ošklivý úsměv, když si všimne, že v parketách po hůlce zůstal malý důlek. V rádiu, které se v tomto bytě nikdy nevypíná, přehnaně veselý moderátor oznamuje, že jsou právě dvě hodiny odpoledne....
Tma
Slečna Mira si pro čtenáře připravila krátký příběh nořící se do mysli padající duše člověka, který je mrtvý a čeká na své znovuzrození. Nebo je to snad jen sen? -*- Tma – tma tak hustá, že jsem si byl jist, že mě pohltí, pokud jí brzy neuhnu. Jaký by to ale mělo smysl? Všechno bylo pryč. Jakýsi zvířecí instinkt ve mně ale vzbuzoval strach. Strach tak strašný a neovladatelný, že jsem ustoupit musel. Instinkt, který mě k tomuto donutil ale netušil, že za mnou už nic není. Mé bosé a zaprášené nohy poseté odřeninami a záděrami se s očekávanou kamennou podlahou nesetkaly. Místo toho mi kolem uší prosvištěl ledový vzduch, jako by se se mnou loučil a pak… Padal jsem. Nevím, jak dlouho. Nevím ani kam. Jedinou konstantou tohoto zvláštního přespříliš dlouhého pádu byla...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
