Alice: Den v ZOO
Autor: Felix Stone „Konečně doma.“ Jen co si to Alice pomyslela, začal zvonit v kuchyni telefon. Vypla vodu, pod níž se utápěla v myšlenkách na předešlé dny, a pomalu se vyloudala ze sprchy. Otřela si celé nahé tělo ručníkem s monogramem hotelu TØT.Vytáhla ze skříně nové spodní prádlo v černé barvě a začala se oblékat. Když byla téměř hotová, telefon zazvonil znovu. Bezděčně sebou cukla a pomyslela si: „Zase další práce…“ Přešla do kuchyně, zvedla telefon z kuchyňské linky a odpověděla do sluchátka: „Prosím?“Z druhého konce se ozval chraplavý hlas. „Dobrý den, dovolal jsem se do detektivní kanceláře slečny Alice?“ Po krátkém rozhovoru Alice zjistila, že muž se jmenuje Rico. Ten přišel nedávno o bratra,...
Alice: Láska mezi žihadly včel
„Konečně doma…“ Alice se sama pro sebe usmála, zhluboka se nadechla a při výdechu cítila, jak z ní odchází napětí. Dokonce se jí zdálo, že místo napětí nastupuje uvolnění smíšené s radostí. Takovou živelnou radost dlouho nepocítila. Roztočila kohoutek studené vody na maximum. Ostré studené jehličky jí kreslily tetování po celém těle a smývaly z ní události posledních dnů. Události, které už nechce zapomenout. Události, které navždy změnily její život! Ano – posledních dnů. Tak dlouho už nebyla doma. Když naposledy odcházela, byl den jako mnoho jiných předtím. Jen jí volali na náhlou konzultaci na místní policejní oddělení. Jejich hlas zněl tak nějak jinak než dřív, když ji volali k nevyřešeným případům. Ale s tím si hlavu...
Vyznání
Má nejdražší!Neumíš si ani představit, jako moc se mi tobě stýskalo. Po tvých nebesky modrých očích, kaštanově hnědých vlasech, které ti v půvabných loknách splývají až po lopatky, a po tvém úsměvu. Úsměvu, který máš na rtech vždy, když tě vidím. I kdyby na mě všichni byli rozzlobení a nikdo mi nedopřál vlídného slova, ty tady se svým jemným a uklidňujícím úsměvem budeš pořád. Má lásko! Nikdy neodkládáš tu starou knížku. Snad jsou to básně, které do ní vepsala ruka neznámého autora, které tě činí tak šťastnou. Básně o věčné lásce, milujícím objetí, sladkém polibku. O tiše šumícím lese, o zelené louce poseté drobnými barevnými kvítky pampelišek, pomněnek a jetele, o klidné hladině jezera. O ptácích, volně poletujících nad krajinou a zpívajících své písně; o hrdých...
Princeznou být
Drabble v básni s vyjmenovanými slovy po B sepsané do soutěže od Anseioly Jasmis Rawenclav. * Princeznou zakletou já chtěla jsem být,na prince čekat a s ním navždy žít.Do doby než přijde, v příbytku přežívata z nudy z nábytku prach stále omývat. Čas stále šel dále, já kráčela s ním.Najednou jen žiji a již málo sním.Nežiji v paláci, vlastní mám byt.A lásku životní, co vlastně víc chtít? Prý jsem člověk bystrý, co dokáže zázraky.Jak ale vejít mám do Aldormy za draky?Nechci tam na stálo, jen na krátkou chvíli.Vidět, jak mé postavy svůj život žily. Nezbývá nic, než jen na chvíli snít.A zase tou malinkou princeznou být. Redakční úpravy provedla Helenia...
Profesorské drabble od Lucy
Jeden z příspěvků do soutěže Profesorské drabble, kterou vypsala Anseiola Jasmis Rawenclav. Zadaná slova: ofenziva, spoušť, břeh, zkratka, triumf * Jednou takhle profesor McCollin při výuce létání na koštěti dostal úžasný nápad nechat své studenty soutěžit v rychlosti. Jako ukázku závodu k sobě pozval nejlepšího letce třídy a po projednání pravidel a trasy, která vedla podél břehu jezera, se postavili na start a vyrazili. Profesor okamžitě předvedl úžasnou ofenzivu, nabral nesmírnou rychlost a nikdo neměl pochyb o tom, že závod vyhraje. Nejmenovaný student se však s porážkou nehodlal smířit, vzal to zkratkou, a na závěrečné rovince profesora předehnal a samozřejmě slavil triumf. Nedovedete si ale představit tu spoušť, kterou profesor napáchal na školních...
Profesorské drabble od Abigail
Jeden z příspěvků do soutěže Profesorské drabble, kterou vypsala Anseiola Jasmis Rawenclav. Zadaná slova: ofenzíva, spoušť, břeh, zkratka, triumf * Drabble pro madam Dósn Jediné, co madam Dósn nakopne do nového dne, je káva! Vstane, upraví se a pak to přijde. Cesta za ranní kávou! Bez kafe se s ní totiž ještě nedá bavit! Všude plno hradních duší, které švitoří a zavazí. Tradiční ranní rozruch a spoušť, než se všichni rozejdou do tříd! Madam ví, že zkratka k cíli vede chodbou vpravo. Přechází tedy do ofenzívy a když se vítězně prodere k pultíku s kávou, je to velký triumf! Skoro jako když člověk vstoupí suchou nohou na břeh a ví, že je doma! A tak s prvním douškem je to Dósn, jak ji známe! Redakční úpravy provedla Helenia...
Pražská kočka
Nechte se pozvat a vykročte s námi na procházku nočním městem… * Noční Praha má, stejně jako mince, dvě strany, a snad jen toulavá kočka, která svýma vševědoucíma zelenkavýma očima pozoruje dění pod sebou z ikonické střechy Národního muzea, by o nich mohla vyprávět nezaujatě. Jedna ze stran, ta, kterou právě teď pozorují zvědavé kočičí oči, je plná barev, hluku a zábavy. Kroky lidí splývají s rytmem všudypřítomné hudby, jejich hlasy se ztrácí v záplavě slov v mnoha cizokrajných jazycích. Hvězdy na nebi, které tak dlouho provázely chodce na jejich nočních procházkách, musely již dávno ustoupit silné záři pouličního osvětlení; jasné světlo výloh strhává zraky procházejících od zdobných štítů domů, mohutné budovy Národního...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
