Alice: Oprátka
Alice se prudce rozeběhla. Odrazila se poprvé, podruhé, potřetí, skočila. Stihla to. Dveře tramvaje se za ní dozavřely a odkudsi zpředu zaslechla láteřícího řidiče: „To si nemůžete počkat na další?! Neznáte předpisy?! Víte vy…!“ Oslnila spolucestující zářivě zelenými kadeřemi a ignorovala výtky, které prolétaly tramvají směrem k její osobě. Něco ji nadmíru zaujalo. Skrz skupinku lidí viděla mladou dívku. Mladší než Alice, velice nenápadná. Kaštanové vlasy smotané do uzlu, šedočerné oblečení, na klíně taška neznámého obsahu. Vrtěla hlavou směrem k oknu a po tvářích se jí koulely slzy. Snažila se vypadat nenápadně a naprosto klidně a zároveň upoutat pozornost někoho na ubíhajícím nástupišti. Alice otočila hlavu...
Alice: Kult zla – 4. část
A hodina posledního soudu se přiblížila Alice se sesunula do klubíčka zády ke stěně a popadla se dlaněmi za hlavu. Ne, ne, ne, to přece nemůže být pravda! Co je to za hrůznou noční můru, chci se probudit, PROBUDIT! vzlykala a třásla se hrůzou. Bylo toho na ni moc a nevnímala okolí, takže neslyšela, když po schodech zazněly kroky a dovnitř vešli dva „policisté“. „Ne, mistře!“ jeden z nich vykřikl, když spatřil živou Alici a kostru se zbytky šlach a svalů. „Ty zrůdo! Už tolikrát jsi nám unikla, ale tentokrát ne! Zaplatíš za to, cos udělala!“ Vrhli se na ni a, ačkoliv se pokusila o odpor, přemohli ji bez problému. Jeden ji udeřil do hlavy a Alici se zatmělo před očima. Svázali jí ruce i nohy a odtáhli ji po schodech dolů, kde ji...
Alice: Ďáblovo oko – 3. část
„Myslíš si, že bude ten projekt sedět? Je vše správně?“ „Pokud to prošlo doteď vše, tak i tohle musí určitě projít. Byli by blázní, kdyby tě v posledním kole vyhodili. Promarnili by velkou šanci. A minimálně já ti věřím,“ řekla Alice směr ke Káti při natahování se pro sklenici vína. Káťa miluje borůvkové víno, ale Alice si raději popije klasického levného vína. „Měla bych už jít, promiň. Je pozdě a další podklady mám doma. Měj se,“ vyhrkla rázem Káťa, popadla svou láhev vína s notebookem a rychle odešla z Alicina bytu. Než se Alice zmohla něco říct, slyšela jenom zabouchnutí dveří. Další nudný večer. A ke všemu na suchu! *** Při procházení podzemím se Alici vybavily poslední vzpomínky na Káťu. Tehdy byla velmi zaneprázdněná, neboť chystala projekt do školní...
Alice: Už ti lano házej
Alice rozrušeně zabouchla dveře svého bytu, odhodila klíče kamsi do prostoru a zamířila přímo ke svému pracovnímu stolu. Odložila na něj svou tašku, ztěžka dosedla za stůl a z jeho nejsvrchnějšího šuplíku vytáhla nůž na dopisy. Hlavou se jí proháněla jedna nejistá myšlenka za druhou, když ze své tašky vylovila obálku se svým jménem. Obálku, kterou sotva před hodinou obdržela od Patrickova právníka. Na moment zaváhala, ale poté se přeci jen odhodlala ji otevřít. Z obálky vyklouzl jediný list papíru, hustě popsaného uspěchaným písmem. Opatrně jej vzala do rukou a započala číst. „Alice,pokud se k tobě tento dopis dostal, tak jsem nedostal šanci ti vše říci osobně a pravděpodobně jsem mrtvý. Bylo ode mě pošetilé si myslet, že bych tě...
Alice: Ďáblovo oko – 2. část
Alici se třásly ruce, ve kterých držela zbraň. Opatrně uchopila kliku a otevřela dveře. Vstoupila do prázdné místnosti. Kateřina zde nebyla. Alice byla kompletně zmatená. Chtěla místnost prozkoumat, ale něco jí to překazilo. Tvrdá rána… Upadla na zem. „Kde… kde… to jsem?“ vyhrkla Alice při probouzení typická slova, která většinou říká ten, kdo se probouzí na neznámém místě. Alicino probuzení bylo horší, než si představovala. Studená sprška z kbelíku plného vody. „Hele, kohopak tu máme. Alice Schillerová! Jaká zajímavá návštěva,“ promluvil k Alici známý hlas. Alice vzhlédla vzhůru a spatřila nad sebou Káťu. Vypadala skoro stejně, jako když kdysi zmizela. Jenom přibylo pár vrásek a jizev. Alice byla zdrcená faktem, že Káťa byla celou dobu naživu a...
Alice: Nejpodivnější případ – 4. část
Průchod tentokrát vedl doprostřed pole. Kolem Alice a Vypravěče rostlo obilí, kam až oko dohlédlo. Alice netušila, jaký druh to je, ale byla si jistá, že by se stačilo zeptat Vypravěče a ten by bez váhání odpověděl. „Proč jsi mě vzal zrovna sem?“ otočila se Alice k Vypravěči s rukama zapřenýma v bok. „Jestli ti to přijde vtipné, tak se pleteš.“ Vypravěč se jen pousmál, uchopil Alici za ramena a otočil ji. Poté ukázal rukou. Alice sledovala směr, kterým ukazoval. Nejdříve neviděla vůbec nic. Po chvíli však dokázala zaostřit na siluetu domku. „To nešlo ty dveře otevřít blíž tomu domku?“ zaúpěla. Odpovědí jí byl pobavený smích. „Ještě se mi směj. Zkus si představit, jak mi asi je. Kolem mě se dějí prapodivné magické věci. Nějaký cizinec otvírá uprostřed ničeho dveře...
Alice: Záhada ztracené fenky
Alice stála pod proudem sprchy a jako po každém vyřešeném případu měla zavřené oči a vnímala, jak z ní s každou kapkou vody odchází napětí a vrací se její obvyklý klid. Pousmála se při pomyšlení, že se znovu setkala s hrabětem. A ještě za takových okolností! Otevřela oči a rukama si pročísla teď už zase blonďaté vlasy. „Neškodilo by pár zelených proužků,“ řekla nahlas a těšila se na změnu. Vzala do ruky ručník a mimoděk si vzpomněla na hebký kožíšek drobného zvířátka, které se k ní přitisklo v momentě, kdy ho našla. Neměla zvířátka nijak moc v lásce, ale tahle fenka ji dokonale okouzlila. Její oči prostě nešly zapomenout! Všechno to začalo tím, že jí volali z policejního oddělení. Prý je zase kontaktoval pan hrabě...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
