Vzpomínáš

S bobříkem velkých citů gratulujeme slečně Rogerině k úspěšnému ulovení dalšího bobříka. -*- Odtrhli nás od sebe, jakoby jedno tělo rozdělili vedví. Postavili nás každého na opačnou stranu, oblékli nám barvy, které jdou proti sobě. K čemu je láska, ptám se? K čemu je láska, když svět ji chce zničit? Protože chce. Ne. Není to svět. Jsou to lidé. Svět, život nás dal dohromady, lidé nás rozdělují. Ale já budu bojovat. Ne tady na frontě, proti tvým, jako ty proti mým. Já budu bojovat za nás. A alespoň pohled na slunce, když bude ráno vycházet a k večeru se zas ztrácet, mi připomene tvé zlaté vlasy. Pamatuji, když jsme leželi přitulení k sobě a já vdechoval vůni těch vlasů. Ta vzpomínka mě tu drží při životě. John P. S. Vzpomínáš? K čemu je láska? Je pro lidi, aby...

Návštěvní místnost

Mezi novými studenty se objevila další autorka – slečna Tery Poe, která v básni sepsala o svém nástupu do hradu, respektive čekání na možnost k nám vstoupit.  -*- Sedím, občas protáhnu si nohy. Hodiny tak pomalu plynou. Přemýšlím, k čemu mám tak vlohy, zvolit si tu, a nebo jinou? Sedím, občas projdu se kolem. Čas snad zamrzl dočista. V mysli nabírám tisíců forem, začínám být nejistá. V tom oznámení spatřím, o otevření paláce, a hned jak paní múzu zvětřím, pustím se do práce. Vytvořím esej jedna radost v příjemném srpnovém večeru, dopíši větu, tečku, a dost, posílám sovu k severu. A pak čekám zase, mlčky na své pozvání, až si před hradem na terase obličej složím do dlaní. Sedím tak, ale jenom chvilku, za moment zas vstávám neposedně,...

Šedesátá druhá kapka rosy

* Prázdniny končí Slunce tu ale zůstává Pojďme se koupat

Šedesátá první kapka rosy

* Louky vykvetlyVe větru se pohoupeKvítí barevné

Šedesátá kapka rosy

* Duha na nebiV dešti barví oblohuVítá pocestné

Letní déšť

V čítárně už jste si zvykli vídat kouzelná haiku. Však celé toto léto vám dělají každé ráno zpříjemňují prázdniny. Avšak slečna Cesmína se rozhodla vás seznámit s básněmi Tanka, ze kterých se Haiku vyvinulo. -*- Letní přeháňka plní otevřenou dlaň vše promokne teď květy se sytě zbarví ptáček zazpívá světu. Deštník nad matkou dítě skotačí louží radost veliká déšť padá do tváře hned očistí zem od prachu. Strom stojí v dešti voda promáčí dřevo daruje život je jako stráž přírody čas se v kapce propojí. Osamělý list plave si po hladině déšť ho políbí vítr jej přinesl jen jako předzvěst...

Padesátá devátá kapka rosy

* Motýlí křídlaKmitající na louceProbouzí barvy