Třicátá sedmá kapka rosy
* Mravenec malýNožičkama cupitáRychlými krůčky
Třicátá šestá kapka rosy
* Zelené listíTak živé, tak plné silChrastí ve větru
Třicátá pátá kapka rosy
* Vítr vezme listbouřka a déšť chladí zemvše se zelená.
Třicátá čtvrtá kapka rosy
* Blankytné nebotvárou v tvár slnko hladíhorúcim bozkom
Třicátá třetí kapka rosy
* Na kraji lesa,tu tančí víly bosé,rosa se třese.
Třicátá druhá kapka rosy
* Jemný vánek Vrbu kolébá,klid a láska z ní se rozlévá.Kapky rosy po ní stékajído jezírka na přání.
* Ctnostně neřestný hostinec *
Šel dál, kam ho nohy nesly. Nesledoval, kam jde, protože neměl žádný cíl. Žil jen pro daný moment a užíval si neznámého světa, který se před ním otvíral. Rozhlížel se kolem sebe, když tu se zarazil. Měl pocit, jako by to místo už navštívil. Ano, ta vrba u jezera vypadala přesně jako ta, u které před tolika měsíci strávil noc. Tu prazvláštní noc na konci předchozího roku, kdy se mu zdálo o vílách, které mu vyprávěly příběhy. Ale nemohlo to být to samé místo. Ten hrad stojící na nedalekém kopci by si totiž pamatoval! Poutník netušil, že za poslední půlrok se v něm cosi probudilo a on sám se změnil. Magie, která mu byla dříve skryta, začala proudit spolu s krví jeho žilami, a proto dokázal prohlédnout ochrannými kouzly. S hlavou plnou pochyb vyrazil poutník na další...







