Tery Poe | SubSalix

Tak ať nemáš průšvih

Další báseň z pera slečny Tery Poe je tu pro vás. A vy můžete hádat, o kom psala tentokrát. -*- Chodí tiše, sleduje tě, dost možná zná i tvé jméno, kožich hrubý na svém hřbetě všechno je jí dovoleno. Všechno vidí, slyší, co se šustne vůkol. Zlo jí z očí čiší, je to její úkol. Nepije a nejí, odskočit si nemusí, hrad je jenom její, zhatí všechny pokusy. Ať jdeš v noci nebo ve dne nebuď tolik udiven, vždycky před tebe si sedne obraz její oživen. Ví kam jdeš a zná tvé kroky. Přihlas se už, no tak! pracuje tu dlouhé roky, pánem jejím –...

Návštěvní místnost

Mezi novými studenty se objevila další autorka – slečna Tery Poe, která v básni sepsala o svém nástupu do hradu, respektive čekání na možnost k nám vstoupit. -*- Sedím, občas protáhnu si nohy. Hodiny tak pomalu plynou. Přemýšlím, k čemu mám tak vlohy, zvolit si tu, a nebo jinou? Sedím, občas projdu se kolem. Čas snad zamrzl dočista. V mysli nabírám tisíců forem, začínám být nejistá. V tom oznámení spatřím, o otevření paláce, a hned jak paní múzu zvětřím, pustím se do práce. Vytvořím esej jedna radost v příjemném srpnovém večeru, dopíši větu, tečku, a dost, posílám sovu k severu. A pak čekám zase, mlčky na své pozvání, až si před hradem na terase obličej složím do dlaní. Sedím tak, ale jenom chvilku, za moment zas vstávám neposedně,...